Georges Combret

Producent a režisér Georges Combret vstoupil do historie francouzské kinematografie jako jeden z průkopníků pornografických filmů a v tomto oboru vydělal astronomické sumy peněz, původně se ale pochopitelně věnoval běžné komerční produkci. Pocházel z Paříže a v mládí vystřídal různá zaměstnání, za války se aktivně zapojil do protifašistického odboje, teprve v roce 1946 se dostal k filmu, kde prošel postupně několika profesemi. Koncem čtyřicátých let se dostal k filmové produkci, brzy nato realizoval i svůj první vlastní film ŽIVÁ HUDBA (Musique en tête, 1951), který natočil ve spolupráci s Claude Orvalem. Tento film, stejně jako některé další vsadily na tehdejší popularitu zpěváků Jimmyho Gaillarda a Irene de Trebert (dále to byl například SOUBOJ V DAKARU - Duel a Dakar, 1952). Vyšší umělecké ambice měly Combretovy velkorysé projekty historického žánru (RASPUTIN - Raspoutine, 1954; HRABĚNKA CASTIGLIONE - La contessa di Castiglione, 1954), do nichž se mu podařilo angažovat mezinárodní herecké obsazení a zaznamenal s nimi značný komerční úspěch. Od vlastní tvorby Combret na několik let upustil, produkoval ale filmy jiných režisérů, na některých se znovu podílel jako scénárista (CELÉ MĚSTO ŽALUJE - Toute la ville accuse, 1955). K režii se vrátil opět historickým filmem tentokrát okořeněným dobrodružným žánrem (MARIE Z OSTROVŮ - Marie des isles, 1960), v němž francouzsko-italskému hereckému obsazení vévodila britská hvězda Belinda Lee a turecký zpěvák Darío Moreno. Z jeho dalších filmů různých žánrů připomeňme tajuplný příběh BELPHEGOROVA KLETBA (La malédiction de Belphegor, 1967). Střídavé úspěchy komerčně zaměřených filmů přiměly Combreta obrátit pozornost jiným směrem a koncem šedesátých let využil vzrůstající poptávky po pornu. Během následující dekády vyprodukoval desítky filmů tohoto zaměření, pro něž také nechal v řadě měst zřídit kinosály, často to bylo v blízkosti nádraží. Že byl tento tah obchodně zdařilý svědčí fakt, že návštěvnost pornokin obrovsky stoupala a v roce 1976 se počítala již v desítkách miliónů diváků za rok. Mezitím natočil i svůj poslední film určený pro "běžné" diváky, komedii ZBLÁZNĚNÝ PELECH (Le plumard en folie, 1974), která ovšem v kontextu s Combretovou hlavní tvorbou měla erotický podtext. Jako producent zaštítil také vznik Besnardova filmu ŽIVOTNÍ ŠANCE (La belle affaire, 1973). Filmovou produkci opustil Georges Combret počátkem 80. let, od té doby byl již jen provozovatelem pornokin. Vydělané peníze mu umožnily zakoupit nemovitosti v Paříži, Cannes a dalších francouzských měst. I když se dožil vysokého věku, zemřel nešťastnou náhodou. V jednom ze svých kin v Cannes zakopl o hasicí přístroj a po následném pádu ze schodů utrpěl vážná zranění. Zemřel 31. ledna 1998 ve věku 91 let. Zanechal po sobě značný majetek ve výši 240 miliónů franků. Syn Robert a dcera Arlette se o dědictví soudili několik let, značné problémy jim přinesly také dodatečně zjištěné daňové úniky.