Jaroslav Kašpar

Jaroslav Kašpar pocházel z Plzně, kde se narodil krátce před vznikem Československé republiky. Jeho touha po divadle jej počátkem čtyřicátých let přivedla do kočovných divadelních společností, kde absolvoval své herecké začátky na pozici eléva; účinkoval v souborech slavných jmen jako byla Burdova nebo Secova divadelní společnost. Po osvobození získal angažmá ve Velkém divadle v Plzni (dnešní Divadlo J. K. Tyla; 1945-1947), v roce 1947 přišel do Prahy a jednu sezónu strávil v Divadle města Žižkova (1947-1948), poté hrál v Divadle S. K. Neumanna (1948-1950). Další herecké zkušeností Kašpar sbíral a předával na oblastních scénách, v letech 1950-1954 to bylo Městské divadlo Benešov, které tehdy bylo zcela nové a na jeho jevišti začínala i řada jiných později slavných herců. Následně Kašpar krátce působil v Horáckém divadle v Jihlavě (1954-1955), další dva roky hrál v Kolíně (1955-1957), potom osm let hrál v Městském oblastním divadle v Kladně (1957-1965). Na rozdíl od pozdějšího působení dostal Kašpar na oblastních scénách i velké herecké příležitosti a například v Jihlavě hrál ve slavné Nezvalově hře Manon Lescaut. V roce 1965 přišel Kašpar do Prahy a dva roky účinkoval v souboru Maringotka, souběžně začal pohostinsky hrát na jevišti Divadla Na zábradlí (1967-1968). V letech 1969-1980 byl Jaroslav Kašpar angažován v pražském Národním divadle, zprvu jako člen činoherního souboru, od roku 1974 ve funkci inspicienta. Na naší první scéně účinkoval v řadě her moderního i klasického repertoáru, nikdy ale nepřekročil rámec vedlejších rolí. Z řady klasických kusů, v nichž se objevil, můžeme uvést značnou část shakespearovského repertoáru (Othello, Hamlet, Jak se vám líbí, Mnoho povyku pro nic, Zkrocení zlé ženy, Král Jindřich IV.), uplatnil se ale i v moderně, hrál například ve slavné Kočičí hře. Do doby Kašparova příchodu do Prahy spadají také jeho první setkání s filmovou kamerou. Debutoval v kvalitním snímku DITA SAXOVÁ (1967), kde mu připadla nevelká role emigranta. Další malé role ztvárnil v několika filmech 60. a 70. let, příležitostně pracoval také pro televizi (například seriál TŘICET PŘÍPADŮ MAJORA ZEMANA, 1975). Naposledy stál Kašpar před televizní kamerou, která počátkem 80. let natočila jevištní verzi představení HAMLET (1982). To bylo zároveň i jeho poslední vystoupení v divadle, od té doby žil v soukromí.