Helena Tattermuschová

V dělnické početné pražské rodině se narodila 28. ledna roku 1933 slavná česká pěvkyně Helena Tattermuschová. Nesporný talent se u ní projevil již v dětských letech. V rozvoji tohoto talentu jí byl nápomocen učitel Václav Matoušek. V prostředí dětského pěveckého sboru libeňské školy na Korábě, kde zpívala zakrátko i sóla se vypracovala natolik, že po absolvování měšťanské školy přešla v patnácti letech na Konzervatoř Praha, kde v letech 1948-1953 studovala zpěv u prof. Vlasty Linhartové. Od roku 1953 do roku 1954 pokračovala ve studiu na Hudební fakultě AMU u prof. Jaromíry Tomáškové. Už v době konzervatorních studií zaujala svým pohostinským vystoupením v Národním divadle, jako jako Barče ve Smetanově Hubičce, Kuchtíka ve Dvořákově Rusalce a Esmeralda v Smetanově Prodané nevěstě i jako Pasáček v Suchoňově Krútňavě. V roce 1954 získala druhou cenu v pěvecké soutěži Pražského jara. V období let 1950-1954 účinkovala ve Vysokoškolském uměleckém souboru Univerzity Karlovy. Po skončení studia na HAMU nastoupila jako sólistka do angažmá Divadla Zdeňka Nejedlého v Ostravě /Státní divadle Ostrava, dnes Národní divadlo moravskoslezské/. Během dvouletého angažmá se pěvecký talent rozvinul pod vedením ostravského operního šéfa Rudolfa Vašaty. Helena Tattermuschová zvládla čtrnáct rolí oboru mladodramatického a operně subretního a koloraturního. Plně se rozvinul její dobře školený soprán, zajímavě tembrovaný, vyrovnaný, ukázněný a dokonale znělý i ve svém středu, např. v rolích: Konstance v Mozartově Únosu ze Serailu; Olympie v Offenbachových Hoffmanových povídkách a mimořádně obtížnou úlohu titulní role Violetty ve Verdiho Traviatě. Po této důkladné průpravě je v roce 1956 angažovaná jako sólistka operního souboru pražského Národního divadla, ve kterém setrvala do 31.7.1991. Za tuto poměrně dlouhou uměleckou dráhu v operním sboru Národního divadla, vynikla v repertoáru smetanovském, dvořákovském, janáčkovském i některých soudobějších autorů. V paměti diváků zůstává její Terinka v Jakobínu, Lidunka v Blodkově opeře v studni; Anežka v Ostrčilově Poupěti či v roli Grušenky v Jeremiášových Bratrech Karamazovových, Kristina ve Věci Makropulos aj. Jaksi mimo proud své tvorby v Národním divadle Praha spolupracovala opakovaně na operních a operetních inscenacích v Čs. televizi na operních i operetních inscenacích, např. Rusalka /1962/; Výlety páně Broučka /1963/; Krásná Galathea /1963/; Rekviem za Kouzelnou flétnu /1968/ aj. Od roku 1977 učila zpěvu na Konzervatoři Praha.