Jean-Marie Amato

Francouzský herec Jean-Marie Amato stihl za svůj krátký život odehrát jen dvanáct filmových rolí, významným způsobem se prosadil také v rozhlase, hrál i divadlo. Pocházel z Nice v jižní Francii, s profesionálním divadlem začínal počátkem padesátých let 20. století v Paříži, účinkoval například v Théâtre Antoine. Před filmovou kamerou stál poprvé jako číšník v britském filmu INNOCENTS IN PARIS (1952) natočeném ve Francii, ve vedlejších rolích se pak objevil v několika francouzských historických filmech, v menší úloze ševce jej diváci mohli vidět v adaptaci Stendhalova románu ČERVENÝ A ČERNÝ (Le rouge et le noir, 1954), hrál také v komerčně úspěšné historické komedii HUSAŘI (Les hussards, 1955), příležitost dostal i po boku tehdy populárního komika Fernanda Raynauda (KOVBOJ FERNAND – Fernand cow-boy, 1956). Mezitím se Jean-Marie Amato začal prosazovat i v divadle, v moderním francouzském repertoáru účinkoval v pařížských divadlech Théâtre Antoine nebo Théâtre de l’Oeuvre, zmínku si zaslouží jeho účast v inscenaci Dvanáct rozhněvaných mužů v Théâtre de la Gaite Montparnasse (1958). Výrazným způsobem se mezitím prosadil v rozhlase, kde účinkoval v populárním seriálu Podepsán Furax (Signé Furax), o mnoho let později převedeném i na filmové plátno. Mezitím hrál další středně velké role ve filmech, diváci jej mohli vidět jako klenotníka Tonia po boku Bourvila a Michele Morgan v melodramatu FORTUNAT (1960), velkou příležitost dostal v dobrodružném snímku HOŘÍCÍ SAHARA (Le Sahara brule, 1960). U nás jsme jej mohli vidět v roli advokáta Guilloche, který zastupuje pytláka Blaireaua (Louis de Funes) v komedii NEVÍDÁNO, NESLÝCHÁNO (Ni vu, ni connu, 1958). Kromě divadla, filmu a rozhlasu navázal Jean-Marie Amato spolupráci také s televizí, hrál například v jedné epizodě oblíbeného historického cyklu LA CAMÉRA EXPLORE LE TEMPS (TEMPLÁŘI – Les templiers, 1961) nebo v adaptaci osvědčené divadelní předlohy FIGAROVA SVATBA (Le mariage de Figaro, 1961). Jeho životní i umělecká dráha se uzavřela v pouhých pětatřiceti letech; po rozvodu s manželkou těžce snášel fakt, že se nemůže stýkat se svou malou dcerou. Eskalace duševních potíží vyvrcholila v listopadu 1961, kdy se Jean-Marie Amato otrávil plynem.