Maurice Chevalier

Maurice Chevalier se narodil 12.září 1888 v chudinské čtvrti v Paříži. Byl nejmladším z devíti dětí, ze kterých se pouze tři dožily pozdějšího věku. V jeho osmi letech od nich odešel otec a tak i Maurice, ještě jako dítě, musel přispívat k obživě celé rodiny. Po onemocnění své matky byl odveden, společně s bratrem Paulem, do domova pro opuštěné děti, kde strávily několik měsíců, do doby něž se jejich matka uzdravila. V jedenácti letech opouští Maurice základní školu, postupně se učil truhlářem, elektrikářem až nakonec skončil u výroby připínáčků, kde si způsobil zranění ruky. Uvědomil si, že manuální zručnost nepatří mezi jeho silné stránky, a proto zkouší štěstí u majitele kavárny U tří lvů s prosbou o práci zpěváka. Ten souhlasil, a dvanáctiletý Maurice stojí poprvé před obecenstvem. I když toto vystoupení skončilo naprostým fiaskem ve zpěvu pokračoval na rozích ulic s nastaveným kloboukem. Postupně se ve zpěvu zdokonaloval, a byl doporučen do kavárny Casino des Tourelles, zde jako třináctiletý zpěvák dostával 12 franků týdně, což k obživě bylo zcela dostačující. Dostává nabídku ve statování v divadle Parisiana, ve kterém se postupně, přes malé role, propracovává k sólovému zpěvu. Jeho šansony byly Beau Momiguard a Comment. Začal vystupovat v různých kabaretech a často jezdil na zájezdy. Přelomový pro jeho kariéru byl rok 1906, kdy dostal angažmá v zimní revue ve Folies-Bergere. Od této doby začíná jeho úžasný vzestup. Zde se seznámil se slavnou Jeanne-Marie Bourgeoisovou, zvanou Mistinguette, které mu velmi pomohla v jeho začátcích. I přes velkou vzájemnou si Maurice později bere za ženu tanečnici Yvonne Valléeovou, velmi žárlivou ženu, se kterou z tohoto důvodu také rozvádí. Slibně rozvíjející se kariéru přerušila 1.světová válka. Maurice narukoval už koncem roku 1913, v létě 1914 byl zraněn a více než rok strávil v německém zajetí. Zde se od spoluvězňů naučil velmi dobře anglicky, což se mu později hodilo při vystupování v Anglii a Spojených státech. Ze zajetí mu pomohla především jeho přítelkyně Mistinguette, která se snažila přes červený kříž o jeho propuštění. Po válce si svou kariéru musel budovat od začátku. Odjíždí zpívat do Londýna. Po návratu zpět do Paříže, v roce 1921, ho známe již v podobě zpěváka ve smokingu a charakteristickým slamáčkem naraženým na pravém uchu. Tato vizáž se stala, po celou další kariéru, jeho neoddělitelnou součástí. Koncem dvacátých let byl na vrcholu popularity. Měl široký a různorodý repertoár, od lidových popěvků, přes šansony až k operetním áriím. Neustále cestoval, z velké části i po Spojených státech, kde hlavně koncertoval a zahrál si asi ve čtyřiceti hollywoodských filmech. Po jednom z návratů z USA přijel i se svou novou partnerkou Ritou Raya. V roce 1940, ve kterém vystupoval s Josephine Bakerovou v pařížském Casinu, přišla německá okupační vojska. Po obsazení Paříže se stěhuje do své vily v Cannes. Na nátlak fašistů a kolaborantů je přinucen zpívat, i přes jeho odmítnutí, v okupované Paříži, za což je odbojem označen za „špatného Francouze“. I přes to jeho kariéra pokračuje i po válce. Ve své herecké profesi se propracovává od typů elegantních bohémů až k charakterním rolím, např. ve snímku Le silence est d’or (Mlčeti zlato, r. René Clair, 1947 ). S herectvím se rozloučil ve filmu Děti kapitána Granta (1961). Na závěr své sedmdesátileté kariéry podnikl celosvětové turné. V posledním veřejném vystoupení zpívá: „Až mi bude sto let a bůh na mě zakývá, řeknu mu: Počkej ještě, právě jsem se zamiloval, život teprve začíná.“, což plně vystihuje jeho celoživotní postoj. Umírá 1.ledna. 1972 v Pařížské nemocnici, je pochován v městečku Manes-la-Coquette vedle své matky (+1929).