Valerie Chmelová

Valerie Chmelová se narodila v Praze a nikdy nešla vstříc herecké kariéře a ono někdy stačí, být na správném místě, ve správný čas. Vystudovala střední uměleckoprůmyslovou školu v oboru výtvarnictví loutek a scénografii na loutkoherecké katedře DAMU (1971). Po škole začala vyučovat výtvarnou výchovu na Lidové škole na Zbraslavi a k tomu si přidala práci animátora. A jaká náhoda byla, že na začátku 70. let se z ní stala populární herečka. To musíte například stát na zastávce tramvaje v době, kdy nějaký režisér zrovna hledá váš typ do filmu a na oslovení: "...slečno, nechtěla byste hrát ve filmu?" A to je první krok. U Valerie to bylo podobné, režisér Vít Olmer hledal neokoukanou dívku pro psychologický film Takže, ahoj (1970), kde si tu hlavní náročnou roli mladé ženy Veroniky zahrála ještě studentka Valerie Chmelová. Po hlavních rolich byl konec a Valerie si zahrála ještě ve filmech v malých rolích, nevelkého významu jako Svědectví mrtvých očí (1971), Tři nevinní (1973), Zatykač na královnu (1973) a Hřiště (1975). V roce 1977 se blýskla ještě větší rolí letušky Heleny, v bláznivé komedii Zítra vstanu a opařím se čajem, kde se to hemžilo samými vynikajícími herci a komiky (Petr Kostka, Vladimír Menšík, Jiří Sovák). Stává se dále průvodkyní v dětském filmu Chobotnice ze II. Patra (1986). Svoji životní roli učitelky Hedviky a velkou popularitu si získala za seriál, který byl natočen v ostravském studiu, Dispečer (1971 – 1972). Zde jí rodiče hrají Josef Kobr a Marie Preislerová, manželem Dušanem jí byl Jaroslav Kaňkovský a k tomu patří hornická kapela a spousta písniček, jako třeba Děvčátko z kolonie. Seriál měl devět částí a dříve se často reprízoval. Po ukončení herecké kariéry se začala věnovat v ČST uvádění a moderování pořadů Studio Jezerka, Zelená pošta a veleúspěšný pořad Klub mladých. V polovině 80. let odchází z televize a věnuje se jenom pedagogické činnosti...