Adolf Horálek

V českém filmu po sobě zanechal Adolf Horálek v podobě pouhých pěti rolí, o to bohatší byla jeho divadelní kariéra – za půl století vystřídal více než dvacet angažmá. Po druhé světové válce z celkem pochopitelných důvodů upustil od vlastního jména Adolf a na jevišti začal užívat jméno Patrik. Pocházel z Prahy a vyrůstal v Karlíně, již jako dítě hrál divadlo. Na pražské Státní konzervatoři absolvoval studium divadelní dramaturgie a již jako student působil v Divadle na Slupi, po absolutoriu jako režisér pracoval pro několik kočovných divadelních společností. V sezóně 1927-1928 se vrátil do Prahy a krátce pobyl ve Vinohradském divadle, potom hrál v Kladně, zajímavou epizodu v jeho herecké dráze činí počátek třicátých let, kdy hrál v Českém divadle v Chicagu (1930-1932). Po návratu do Československa stanul jako elév na jevišti Národního divadla, kde se objevil v menších rolích řady představení (1932-1933). Křest před filmovou kamerou si odbyl v komedii OBRÁCENÍ FERDYŠE PIŠTORY (1931), již další film pro něj znamenal hlavní roli. V sentimentálním a dnes již jen málo známém příběhu SKŘIVÁNČÍ PÍSEŇ (1933) stanul jako student teologie Petr po boku světoznámé operní pěvkyně Jarmily Novotné. Spolu s dalšími českými herci zamířil Adolf Horálek nakrátko také do bratislavského Národního divadla (1933), prošel i slavným Osvobozeným divadlem, nejdéle pak hrál v divadle E. F. Buriana D 34 (1933-1937 a 1938-1942), mezitím a potom za okupace hrál v Pardubicích, Jihlavě a Brně. Horálek se jen zřídka dostal k větším hereckým úkolům, ale přesvědčivě a s citem hrál vedlejší, vesměs kladné postavy, nejčastěji v Shakespearových hrách (Hamlet, Jak se vám líbí, Romeo a Julie), ale i v českém repertoáru (Fidlovačka, Maryša, Měsíc nad řekou). Rok 1938 mu přinesl další dvě menší filmové role ve válečném dramatu ZBOROV (1938) a v komedii MOŘSKÁ PANNA (1938). Adolf Horálek se od počátku třicátých let angažoval v hereckých organizacích, mimo jiné byl členem ústředního výboru Svazu českého herectva a působil také v odborech. Tyto jeho aktivity do jisté míry vysvětlují jeho vedoucí funkce po roce 1945. Po osvobození začínal v Divadle 5. května (1945), potom odešel do dvou pohraničních divadel, která se potýkala s řadou problémů – byl uměleckým šéfem Pošumavského divadla v Klatovech (1946-1947) a ředitelem v Severočeském divadle v Novém Boru (1948-1949). Dalších několik sezón strávil na jevišti Krajského oblastního divadla v Hradci Králové (1949-1955), nakonec našel trvalé zázemí v Divadle Zdeňka Nejedlého v Opavě (dnešní Slezské divadlo), kde působil až do roku 1977 a přehrál se zde do menších rolí starších mužů v různorodém repertoáru (Radúz a Mahulena, Hrátky s čertem, Oidipus vládce). Poslední filmová role potkala Adolfa Horálka v ANNĚ PROLETÁŘCE (1952), kde hrál továrníka Clerka. Po ukončení aktivní činnosti se Adolf Horálek vrátil do rodné Prahy, kde zemřel 8. prosince 1982 ve věku 77 let.