Josef Kadlec

Prozaik, překladatel a redaktor Josef Kadlec se narodil na periferii Plzně v rodině zedníka, ve své době sečtělého obdivovatele ruské klasické literatury. Po obecné a měšťanské škole absolvoval v rodné Plzni řádně vykonanou maturitní na reálném gymnáziu v roce 1937 a ve stejném roce se stal nejprve archivářem a po roce, v letech 1939 až 1941, kresličem v plzeňských Škodových závodech. V roce1942 pracoval jako technický vedoucí v bratrově prodejně aut a motocyklů. Od roku 1943 do roku 1945 byl totálně nasazen v Dessau v závodě Junkers. Zájem o ruskou literaturu podědil po svém otci, když ještě za 2- světové války se jako samouk pilně zabýval ruským jazykem. Po osvobození byl redaktorem nakladatelství Svoboda až do roku 1950 a současně se v tomto období představil jako překladatel ruské a sovětské literatury. K prohloubení svých znalostí ruské literatury docházel na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze a zde se zaměřil na přednášky profesora Bohumila Mathesia a po osobním sblížení s ním i úzce spolupracoval při propagaci a vydávání ruské a sovětské literatury. Od roku 1951 se stal redaktorem měsíčníku Nový život. Roku 1952 zastával funkci tajemníka Svazu československých spisovatelů pro zahraniční styky. V období let 1953 až 1956 působil jako kulturní rada na čs. velvyslanectví v Moskvě. Z této pozice měl jedinečnou možnost se spřátelit se sovětskými literáty a kulturními pracovníky. Ve své době byl takřka jediným z československých literátů, kdo se spřátelil s celosvětově uznávanými prozaiky i básníky, jako byli Konstantin Paustovskij, Viktor Někrasov, Daniil Granin, Konstantin Fedin, Jurij Kazakov, Emmanuil Kazakevič, Michail Šolochov, Viktor Koněckij, Viktor Šklovskij aj. Po ukončení své diplomatické mise v roce 1956 nastoupil jako šéfredaktor do redakce týdeníku Kultura, který řídil až do roku 1962 a od roku 1963 do roku 1968 měsíčník Světová literatura. Po roce 1968 do roku 1970 byl ředitelem nakladatelství Svoboda. V letech 1970 až 1971 byl redaktorem nakladatelství Odeon a v období 1972 až 1977 pracoval jako vedoucím redaktor cizojazyčných časopisů nakladatelství Orbis. V roce 1978 byl zvolen tajemníkem Svazu československých spisovatelů pro zahraniční styky a v roce 1982 odešel do důchodu. Svou publikační činnost zahájil v roce 1937. Mimo časopisy, které sám redigoval, přispíval průběžně do plzeňské Pravdy, Haló novin, Rudého práva, Kulturní tvorby, Plamene, Tvorby, Literárních novin aj. Od roku 1948 spolu s Bohumilem Mathesiem a po jeho smrti v roce 1952 již sám redigoval až do roku 1964 třicetisvazkové Spisy Maxima Gorkého. Významný je i jeho podíl na existenci edicích sovětské literatury: Spisovatelé Sovětského svazu /1946–48/; Knihovna sovětských románů/1947–51/ a Nová sovětská knihovna /1956–66/. Byl zakladatelem populární knižnice světové a české literatury Světová četba v nakladatelství Svoboda. Některé ´Kadlecovy prózy byly zpracovány do rozhlasové či televizní podoby: Každý má svůj den /1985, rež. Miloš Zábranský/; Viola /1986, rež. Petr Tuček, vlastní dramatizace/ i filmové adaptace: Svět otevřený náhodám /1971, rež. Karel Steklý/. Prozaik, překladatel, nakladatelský redaktor Josef Kadlec zemřel 29. dubna roku 2003 v Praze, ve věku nedožitých 84 let. Erkul