Dagmar Neumannová

Herečka Dagmar Neumannová se narodila 5. srpna roku 1921 v pražských Vinohradech. Měla krásné dětství a obdivuhodné rodiče, kteří ji již od útlého věku pravidelně brali na divadelní představení do Divadla na Vinohradech. Nikdy nesnila o divadelní dráze. Odmalička byla trémistkou. Pouhá recitace básniček ve škole pro ní byla poznamenána takřka nepřekonatelným ostychem. Ráda vzpomíná na Princeznu Pampelišku, představení Hamleta, kterého hrál Miloš Nedbal. Ta hra jí přímo učarovala. S rodiči navštěvovala i Národní divadlo. Když byla o něco starší, měla rodičovský souhlas a mohla chodit na představení do Velké operety, kde v té době obdivovala Járu Pospíšila. Po maturitě na gymnáziu, aby se vyhnula totálnímu pracovnímu nasazení v nacistickém Německu, když si narychlo sehnala práci v jedné z pražských kanceláří. Bylo to v době, kdy byly uzavřeny všechny vysoké školy. S přáteli začala chodit do ochotnického spolku ČIN a divadlo ji zcela pohltilo. Ochotnický spolek ČIN byl poměrně vyspělý a úspěšný a mnohokrát se objevil i na přehlídkách neprofesionálních divadelních souborů v Hronově. Po skončení války se rozmýšlela, zda půjde studovat na konzervatoř, ale bylo jí už v té době 24 let. Nakonec udělala konkurs do Revoluční scény v Praze, kde byl v té době ředitelem profesor Jaroslav Hurt. Ale tahle scéna skončila dříve, než začala a následovala ředitele Hurta, který odešel jako ředitel do Jihočeského divadla v Českých Budějovicích. Často se chtěla vrátit do Prahy, dostávala jen malé role a jednoroční smlouvy. K divadlu odešla přes nesouhlas rodičů, a tak raději vydržela. Postupně si zvykala na město i divadelní prostředí. V Jihočeském divadle nakonec prožila celou svou hereckou kariéru. Zůstala věrná svému publiku První režisér, který měl na její přístup k herecké práci vliv, byl Karel Konstantin. Zažila zde režisérskou éru Miroslava Macháčka, Otto Haase, Milana Fridricha. Mezi její herecké kolegy patřil zejména její první Radúz Oldřich Michl, dále Karlové Šebesta, Hlušičku a Roden. Mnoho představení odehrála s herečkami : Věru Petákovou, Věru Krpálkovou, Martu Záhorovou, Natašou Gollovou bebo Libuši Bokrovou. Velmi často byla obsazována do dramatických a tragických rolích např. : Mahuleny, Runy, Rosavy, Gertrudy nebo Maryše. Z veselejších divadelních rolí si zahrála Marii ve Večeru tříkrálovém nebo Orsettu v Poprasku na laguně. Neměla dost hereckého štěstí na vysněné role. Hrála to, co jí osud a život přinesl. Výsostně jí lákala role Panny orleánská, ale ta ji nakonec minula. Od počátku padesátých let statistické údaje hovoří o více jak 120 rolích, kterým Dagmar Neumannová vdechla život. Měla možnost hrát i na českokrumlovském otáčivém hledišti. Hrála zde v Lucerně; ve Snu noci svatojánské, v Hrubínově úpravě hry Kráska a Zvíře, Radúzovi a Mahuleně aj. Poslední premiérové představení své profesionální dráhy na prknech Jihočeského divadla absolvovala jako jedna z Chalkidských žen v Eurípídésově hře Ifigenie v Aulidě /rež. Jan Kačer, prem. 7.11.1997/. Již jako dlouholetá herecká důchodkyně ztvárnila postavu Vondračky v baladě pro celou dědinu bratří Mrštíků - Rok na vsi /rež. Břetislav Rychlík, prem. 4.11.2011/. Ve filmu se objevila Dagmar Naumannová v roce 1962, a to ve filmu Karla Kachyni Trápení, a v roce 1985 ve filmové pohádce režiséra Zdeňka Zelenky - Čarovné dědictví. Erkul