Lorella De Luca

Italská herečka Lorella de Luca zazářila před kamerou již v patnácti letech, úspěch ani kvality jejích prvních filmů se jí však již nepodařilo překonat. Na své konto nicméně nastřádala poměrně bohatou filmografii zahrnující bezmála padesát titulů různých žánrů. Pro vedlejší roli obětavé dcery jednoho z hlavních hrdinů si ji vyhlédl Federico Fellini do svého filmu PODVODNÍK (Il bidone, 1955). Po tomto debutu začala studovat herectví na Centro sperimentalo di cinematografia. Vzápětí začaly přicházet další nabídky k filmování a Dino Risi ji obsadil do jedné z hlavních rolí komedie CHUDÍ, ALE KRÁSNÍ (Poveri ma belli, 1956). Tento svěží závan v žánru optimistických veseloher byl ve své době nejúspěšnějším filmem v kinech a všem zúčastněným mladým hercům přinesl obrovskou popularitu. Dino Risi pak na úspěch navázal dalšími dvěma filmy KRÁSNÍ, ALE CHUDÍ (Belle ma povere, 1957) a CHUDÍ MILIONÁŘI (Poveri milionari, 1959). Velké role mezitím hrála Lorella de Luca i ve filmech jiných režisérů, ze záplavy průměrných titulů konce padesátých let připomeňme alespoň komedii LÉKAŘ A ŠARLATÁN (Il medico e lo stregone, 1958), v níž sekundovala trojici nejslavnějších herců té doby (V. de Sica, M. Mastroianni, A. Sordi). S hereckou kolegyní Alessandrou Panaro (hráli spolu ve zmíněných filmech Dina Risiho) získala další dávku popularity moderováním hudební soutěže Il musichiere, která koncem padesátých let patřila k nejsledovanějším televizním pořadům. Následně se objevila v několika titulech žánru sandálu a meče, svým způsobem sem spadá i příběh z ruské historie TARAS BULBA, KOZÁK (Taras Bulba, il cosacco, 1963), v němž jí připadla hlavní ženská role. Jestliže herecká kariéra Lorelly de Luca začala počátkem šedesátých let upadat, nové možnosti se před ní otevřely po sňatku s plodným režisérem Ducciem Tessarim (1926-1994), za nějž se provdala v roce 1965. Hlavní ženské party odehrála v jeho úspěšných spaghetti westernech PISTOLE PRO RINGA (Una pistola per Ringo, 1965) a RINGO SE VRACÍ (Il ritorno di Ringo, 1965), menší či větší příležitosti pak dostala i v dalších manželových filmech, na některých z nich se také podílela jako asistentka režie. Od konce sedmdesátých let se ale před kamerou přestala vyskytovat, až po delší přestávce se znovu objevila v komedii BONUS MALUS (1993). Po úmrtí Duccia Tessariho se Lorella de Luca stáhla do ústraní. Má tři děti, všechny se pohybují taktéž u filmu, nejznámější je dcera Fiorenza Tessari (*1968), taktéž herečka.