René Lefèvre

Francouzský herec René Lefevre patřil k populárním filmovým milovníkům třicátých let, jeho kariéra měla ale mnohem širší rozměr zahrnující v sobě i práci scénáristy a spisovatele. Narodil se v Nice a rodiče z něj chtěli mít námořníka, René ale toužil po herectví. Cesta k němu byla ale složitější a po škole vystřídal několik zaměstnání, svému snu se přiblížil jako technik v divadle a pod vedením slavného Louise Jouveta zahájil v polovině dvacátých let svou cestu po divadelních jevištích. Začínal v Comédie des Champs Elysées a před kamerou se objevil poprvé jako řidič ve filmu KNOCK ANEB TRIUMF MEDICÍNY (Knock ou le triomphe de la médecine, 1926). Lefevrovou doménou se stali sympatičtí mladí muži, velkorysí, srdeční, často naivní i s melancholickými povahovými rysy. Z jeho rané filmografie připomeňme dále například Duvivierův film VE VÍRU PAŘÍŽE (Le tourbillon de Paris, 1928). Ještě v závěru némě éry hrál René Lefevre v několika dalších filmech, dvakrát si vyzkoušel i post asistenta režie, skutečnou hvězdou se stal až počátkem třicátých let po nástupu zvuku. Od významných režisérů dostal příležitost podílet se na několika zásadních počinech tehdejší francouzské kinematografie. Nadčasový věhlas mu přinesla například účast na filmu MILIÓN (Le million, 1930), titulní role odehrál ve filmech JAN Z MĚSÍCE (Jean de la Lune, 1931) a MŮJ PŘÍTEL VIKTOR (Mon ami Victor, 1931), významná byla i další spolupráce s Julesem Duvivierem (PĚT PROKLETÝCH GENTLEMANŮ – Les cinq gentlemen maudits, 1931). Počátek třicátých let znamenal pro René Lefevra značné vytížení filmem, což omezovalo jeho další práci pro divadlo. Jako pohledný a vyhledávaný představitel milovníků a romantických hrdinů točil René Lefevre ve třicátých letech několik filmů ročně, přičemž se pochopitelně nevyhnul řadě průměrných komedií a sentimentálních melodramat, znovu se mu ale podařilo vstoupit do historie francouzské kinematografie. Pod režijním vedením Jeana Renoira vytvořil další titulní postavu úředníka Langa ve filmu ZLOČIN PANA LANGA (Le crime de Monsieur Lange, 1936), který je více než příběhem atmosférickou sondou do tehdejší francouzské společnosti a dnes patří k zásadním kinematografickým počinům té doby. Vedle herectví se Lefevre začal věnovat i psaní a napsal scénář k filmu HUDEBNÍCI Z NEBE (Les musiciens du ciel, 1940), v němž zároveň vytvořil ústřední pár s Michele Morgan. Svým hudebním zájmům pak dal průchod muzikálem OPÉRA-MUSETTE (1940), který i režíroval. Scénáře pak psal i pro další režiséry, například pro Marca Allégreta (PŘÍBĚH SEDMI NOCÍ – Parade en sept nuits, 1940), pro jeho bratra Yvese Allégreta (SKŘÍŇKA SNŮ – La boite aux reves, 1945), spolupracoval i na Duvivierově mozaikovém filmu POD PAŘÍŽSKÝM NEBEM (Sous le ciel de Paris, 1951). Jako herec se mezitím posunul k vedlejším rolím, často vysoce postavených mužů, připomeňme například postavu profesora Vignabosse v kontroverzním filmu EMANCIPOVANÁ ŽENA (La garçonne, 1957) feministické režisérky Jacqueline Audry. Pro nás je zajímavostí, že poměrně velkou roli ztvárnil také v československo-francouzském filmu V PROUDECH (1957). Zmínku si zaslouží i další film Marca Allégreta BUĎ HEZKÁ A MLČ (Sois belle et tais toi, 1958), v němž stál po boku několika mladých vycházejících hvězd. Kromě scénářů začal psát také romány, i v tomto směru byl úspěšný a například drama LUČNÍ ULICE (Rue des prairies, 1959) s Jeanem Gabinem bylo natočeno podle jeho literární předlohy. Počátkem šedesátých let se René Lefevre vrátil i k divadlu a znovu vystupoval na scéně Comédie des Champs Elysées, kde kdysi začínal. Z ubývajících příležitosti ve filmu připomeňme alespoň postavu ministra Colberta ve filmu ANGELIKA A KRÁL (Angélique et le roi, 1966). Později začal více hrát v televizi, jednu z posledních filmových rolí odehrál po boku J. P. Belmonda (TĚLO MÉHO NEPŘÍTELE – Le corps de mon ennemi, 1976). Poslední Lefevrova práce pro televizi je datována rokem 1982, od té doby žil v soukromí. Zemřel 4. května 1991 ve věku 93 let v rodném Nice.