Paul Bisciglia

Francouzský herec Paul Bisciglia natočil 120 filmů, bezmála stovku rolí odehrál také v televizi, a i když řada jeho prací spadá do zapomenutého průměru, i u nás jsme jej mohli vidět v dodnes známých snímcích různých žánrů. Narodil se v Alžírsku, které tehdy patřilo do francouzské koloniální říše, v některých pramenech se jeho příjmení objevuje ve formě Bissiglia, ve filmech natočených v Itálii vystupoval pod jménem Paolo Bisciglia. Ve Francii se Paul Bisciglia začal jako herec uplatňovat souběžně v divadle i filmu počátkem padesátých let, jeho debutem před kamerou byla epizodní role v Decoinově dramatu TŘI TELEGRAMY (Trois télégrammes, 1950), s ohledem na jeho pozdější filmografii připomeňme také první setkání s Louisem de Funesem v komedii KROCAN (Le dindon, 1951), kde Bisciglia hrál hotelového poslíčka. Podobně podružné úlohy mu připadly i v řadě dalších filmů z padesátých let, za zmínku stojí role mladého lékaře v komerčně velmi úspěšném filmu MUŽI V BÍLÉM (Les hommes en blanc, 1955). Velkou příležitost mu poskytl významný režisér André Cayatte ve svém dramatu PŘED POTOPOU (Avant le déluge, 1954), kde vytvořil sourozeneckou dvojici s Marinou Vlady. I když se i v následujících letech objevoval ve významných filmech, často to bylo ve formátu bezejmenných rolí, připomeňme alespoň postavu taxikáře a kolegy hlavního hrdiny v kriminálce SVĚDEK VE MĚSTĚ (Un témoin dans la ville, 1959), herecké obsazení mladou generací doplnil také v průlomovém Chabrolově filmu BRATRANCI (Les cousins, 1959). Mezitím se nadále uplatňoval v divadle, často hrál v kusech Jeana Anouilha, který si jej později oblíbil i jako režisér, z našeho pohledu může být zajímavé, že v roce 1968 hrál v Théâtre de l’Athénée v divadelní úpravě Haškova románu Dobrý voják Švejk, vystupoval také na divadelních festivalech, například v Avignonu. Z dalších známějších filmů můžeme uvést roli barmana v kriminálce SLUNCE ROŠŤÁKŮ (Le soleil de voyous, 1967) nebo Funesovu komedii HIBERNATUS (1969), kde hrál kněze. Později se ostatně v malých rolích objevil ještě ve dvou dalších filmech Louise de Funese (DOBRODRUŽSTVÍ RABÍNA JÁKOBA – Les aventures de Rabbi Jacob, 1973; KŘIDÝLKO NEBO STEHÝNKO – L’aile ou la cuisse, 1976). Postavu kněze hrál také v oblíbené válečné komedii KAM SE PODĚLA SEDMÁ ROTA (Mais ou est donc passée la septieme compagnie, 1973). Mezitím začal spolupracovat i s televizí a od počátku šedesátých let hrál v řadě seriálů. V sedmdesátých letech hrál Paul Bisciglia v několika eroticky laděných filmech, ke spolupráci jej často zval také tvůrce průměrných hororů Jean Rollin (LEVRES DE SANG, 1975; LES RAISINS DE LA MORT, 1978); i když tento typ filmů neměl ve Francii příliš velký ohlas, Bisciglia se díky poměrně velkým rolím v hororech stal známým v anglosaském světě. Ve formátu podružných vedlejších rolí ale nadále rozšiřoval svou filmografii i o další dobře známé snímky (ZVÍŘE – L’animal, 1977; MLUV, MLUV, ZAJÍMÁŠ MĚ – Cause toujours… tu m’intéresses, 1979). Později nebyl již tolik vytíženým filmovým hercem, přeorientoval se ale na dabing a jeho hlas mohli francouzští diváci slýchat například z příběhů o Astérixovi. Znovu se objevoval také v televizních seriálech a aktivní zůstával i v divadle, opět často hrál v Anouilhových hrách a v režii jeho manželky Nicole. Biscigliovu filmografii uzavírají tituly režisérů, s nimiž spolupracoval již dříve, jako byli Claude Chabrol (TICHÉ DNY V CLICHY – Jours tranquilles a Clichy, 1990) nebo Claude Zidi (NESPOLEHLIVÝ – Profil bas, 1993). Paul Bisciglia zemřel na pařížském předměstí Nanterre 18. dubna 2010 ve věku 81 let. Zanechal po sobě 120 filmových rolí a bezmála stovku televizních postav. Jeho manželkou byla herečka Micha Bayard (*1930).