Dante Alighieri

Dante Alighieri, nejvýznamnější italský básník, se narodil v měsíci květnu roku 1265 ve Florencii, do rodiny drobných šlechticů. Ve věku dvanácti let zcela osiřel. V roce 1274 se poprvé střetl s tehdy osmiletou Beatricií Portinari, budoucí manželku Simona de Bardi, do které se zamiloval, a byla Danteho inspirací ve velké části jeho básnického díla. Dante se oženil v roce 1295, a to až po smrti Beatrice /1290/ s Gemmou Donati. Šlo o sňatek uzavřený v kostele sv. Markéty /chiesa di Santa Margherita/, který navazoval na zasnoubení sjednané rodiči ještě z dětských let. Dante se postupně stal otcem synů Iacopa a Pietra a dcery Antonie. Jako příznivec strany Bílých guelfů, kteří usilovali o samostatnost obce s císařskou zárukou proti papežovi . V roce 1300 byl jedním z šesti priorů a následujícího roku byl z této významné funkce vyslán jako vyslanec do Říma k papežovi Banifácovi VIII. Během Danteho nepřítomnosti ve Florencii se k moci dostali Černí guelfové a Dante byl odsouzen do vyhnanství a pak i na smrt in contumacio. Po tomto zvratu začalo pro Danteho období bloudění a hledání pevnějšího místa pobytu po severu Itálie a také v sousední Francii. Poslední roky svého života prožil v Raveně, kde také zemřel a je pochován. Vyhnanství na něj velmi těžce doléhalo. Opakovaně se pokoušel o návrat. Počátky jeho básnické tvorby souvisí se školou sladkého nového stylu /dolce stil nuovo/ a navazoval tak Guida Guinizelliho /1240-1276/. Vrcholným dílem Danteho období dolce stil nuovo je lyrická autobiografie Vita nuova /1292, Nový život/, ke které byl inspirován smrtí Beatrice. Jde o biografické výpovědi prózou, do které jsou vsunuty sonety, kancóny a jedna ballata. Dále je Dante autorem sbírky lyrických básní Canzoniere /1300, Zpěvník/, obsahující milostné básně adresovaný různým ženám. Z období exilu pochází nedokončená básnická alegorie Convivio /1304-1307, Hostina/, kterou napsal v domnění, že bude rozhodnutí o jeho vyhnanství zrušeno. V lidové řeči napsal Dante svou nejuznávanější báseň, obsahující snad každý z detailů lidstva jeho smyslu a cesty vesmírem - La Divina Commedia /Božská komedie, členěná do části Inferno - Peklo, napsaná do roku 1308/; Purgatorio /Očistec, napsaná do roku 1313 a poslední Paradiso /Ráj, dopisovaná v posledních létech básníkova života/. Celé dílo zahrnuje přítomnost i minulost ve stovce zpěvů a je nejen vyjádřením podstaty lidství a problémů středověkého člověka, ale také alegorickým viděním středověkého světa, který je naplněn stejně jako Ráj je místem dobra a ctností, Očistec je přechodem a spojovací cestou z jednoho světa do druhého, přes lítost a pokání. Peklo je podobenstvím zla a hříchu. Dante je zde průvodcem básníka Vergilia, který představuje symbolicky Rozum, při cestě Peklem a Očistcem. Rájem doprovází Beatrícii jako symbol Pravdy a Milosti boží. Dante Alighieri zemřel 14. září roku 1321 v Ravenně. Florenťané později svého rozsudku na Dantem hořce litovali a požadovali, aby Ravenna jeho ostatky vrátila do Florencie. Mniši Danteho ostatky v Ravenně ukryli v kostele sv. Františka /chiesa di San Francesco/, kde zůstaly téměř dvě staletí, až byly náhodně objeveny při stavebních pracích v roce 1865. Hrob se smuteční sochou ve florentské bazilice sv. Kříže je dodnes prázdný. O Danteho době, jako i o jeho díle, bylo natočeno mnoho dokumentárních snímků. Hrané celovečerní filmy byly natáčeny hlavně italskými filmovými tvůrci již v době němého filmu. Erkul