Raymond Rouleau

Významný divadelní herec a režisér Raymond Rouleau si u filmu vyzkoušel různé profese, především byl ale hercem a zvláště před válkou patřil k oblíbeným tvářím francouzských kin, nicméně až práce režiséra (v divadle i ve filmu) mu na přelomu 50. a 60. let přinesla mezinárodní úspěchy, shodou okolností i na festivalu v Karlových Varech. Pocházel z Bruselu a jeho skutečné jméno bylo Edgar Marie Raymond Rouleau. Ve čtrnácti letech začal studovat na Královské konzervatoři v Bruselu, kde dosáhl několika ocenění v oboru komedie. V Bruselu také začínal jako divadelní herec, v té době se zajímal především o avantgardní tvorbu. Koncem dvacátých let odešel do Francie, kde již zůstal natrvalo. Začínal původně v divadle a ve spolupráci se slavným Charlesem Dullinem začal sklízet první úspěchy na jevišti (zaujal například v titulní roli Hamleta). V návaznosti na to pak poprvé vystoupil i před filmovou kamerou, a sice ve slavném L'Herbierově dramatu PENÍZE (L'argent, 1928). Byl to jeho jediný němý film, podstatně častěji začal hrát po nástupu zvukové éry, přičemž jeho herecké umění v kombinaci se sympatickou tváří jej brzy katapultovalo mezi hvězdy francouzské kinematografie třicátých let. Již v této době se také začal zajímat i o režii, poprvé spolupracoval jako režisér s Léo Joannonem na komedii SUZANNE (1932), v níž také hrál. Jako režisér později realizoval ambicióznější projekty jako POSEL (Le messager, 1937) s Jeanem Gabinem v hlavní roli nebo po válce mysteriózní komedii IDEÁLNÍ PÁR (Le couple idéal, 1945). Doménou jeho práce ale kromě divadla zůstávalo u filmu herectví; za zmínku stojí například mezinárodní projekt VOLHA V PLAMENECH (Volga en flammes, 1934), který se natáčel v barrandovských ateliérech a také s českými herci. Řada významných režisérů v něm našla ideálního představitele mladých milovníků různých charakterů, tím pádem i v různorodých žánrech. Zásadní herecké příležitosti mu přinesly filmy jako KRÁSNÉ DNY (Les beaux jours, 1935) nebo DRAMA V ŠANGHAJI (Le drame de Shanghai, 1937), divácky vděčné příležitosti dostal v adaptacích osvědčené klasiky, například v dramatu VÝSTŘEL (Le coup de feu, 1939), natočeném podle povídky A. S. Puškina. Zajímavý je také film MOŘE V PLAMENECH (Documents secrets, 1940), kde byl jeho protihráčem Hugo Haas v době své francouzské emigrace (tento film se však nedochoval). V průběhu německé okupace natočil Raymond Rouleau deset filmů, vesměs opět s hlavními rolemi. Již v době protektorátu byl v našich kinech uveden film KOMISAŘ BERTHIER (Le secret de Madame Clapain, 1943), odborníci dnes ale především vysoce hodnotí Rouleauovo herecké mistrovství v komediální laděné kriminálce NA ROHU VÁS ČEKÁ DOBRODRUŽSTVÍ (L'aventure est au coin de la rue, 1944). I po válce zůstával předním hrdinou francouzských kin, jeho doménou byly především detektivky a dramata s kriminálním pozadím, z poválečné práce za zmínku stojí špionážní drama z nedávné minulosti MISE V TANGERU (Mission a Tanger, 1949), filmoví publicisté ale zdůrazňují i většinu dalších filmů té doby, v nichž Raymond Rouleau dospěl ke svým uměleckým vrcholům. Co se týče divadla, Rouleau v této době hrál nejčastěji na jevišti Théâtre de l'oeuvre a diváci jej mohli vídat převážně v moderním repertoáru, stále aktivněji se ale začal prosazovat jako režisér. I když i na přelomu 40. a 50. letech točil několik filmů ročně, své působení rozvíjel především v divadelní režii. Na různých scénách realizoval světoznámá díla světového dramatu (Anna Karenina, Tramvaj do stanice Touha, Čarodějky ze Salemu, Kočka na rozpálené plechové střeše), s mimořádným úspěchem pracoval také v Itálii nebo rodné Belgii, dějiny francouzského divadla dodnes zdůrazňují jeho zpracování opery Carmen ve stylu poetického realismu (1959). V padesátých letech se Rouleau znovu vrátil k filmové režii a realizoval film ČARODĚJKY ZE SALEMU (Les sorcieres de Salem, 1957), vycházející ze stejnojmenné divadelní hry, kterou Rouleau několik let předtím uvedl v divadle Théâtre Sarah Bernhardt. Film byl na mezinárodním festivalu v Karlových Varech nominován na hlavní cenu, Křišťálový glóbus. O pět let později pak natočil muzikál MILENCI Z TERUELU (Les amants de Teruel, 1962), který byl krátce nato překonán zásadními díly nové vlny, přesto měl ve své době značnou popularitu. Tento film byl nominován na Zlatou palmu v Cannes, kde také získal Velkou cenu technické poroty (k tomuto snímku si Rouleau napsal také scénář). Jako herec se Rouleau objevil naposledy v kriminálce DVĚ HODINY NA ZABITÍ (Deux heures a tuer, 1966), kde hrál spolu s dalšími velikány své generace. V sedmdesátých letech se pak prosadil již jen jako televizní režisér, kde se věnoval hlavně adaptacím literární nebo divadelní klasiky (Ruy Blas, Škola žen). V divadle naposledy krátce před smrtí režíroval Terezu Raquinovou od Émila Zoly (1981). Raymond Rouleau byl dvakrát ženatý, jeho první manželkou byla herečka ruského původu Tania Balachova (1902-1973), která s ním spolupracovala v divadle i ve filmu. Po rozvodu s Taniou se Rouleau podruhé oženil s herečkou Françoise Lugagne (1914-1991). Z tohoto manželství pocházeli dva synové, oba herci – Philippe Rouleau (1940-2009) a Fabrice Rouleau (1947-2001). Raymond Rouleau zemřel v Paříži 1. prosince 1981 ve věku 77 let.