Vera Karalli

Ruská balerína a hvězda němého filmu Vera Alexejevna Karalli (někdy psáno i Koralli) se narodila 27. července 1889 v Moskvě. Díky tomu, že její otec byl vlivný podnikatel a režisér Jaroslavského divadla a matka herečka téhož souboru, byla malá Vera už od útlého dětství připravována na uměleckou dráhu. V roce 1906 absolvovala pod vedením Alexandra Gorského hereckou školu a hned téhož roku se stala baletkou Velkého divadla (čili známého Bolšovo těatru) v Moskvě, kde často tvořila dvojici se slavným tanečníkem Michailem Mordkinem. Roku 1909 Vera Karalli poprvé vyrazila se souborem Ruského baletu na úspěšné zahraniční turné, které si později ještě několikrát zopakovala. Roku 1914 pak debutovala ve filmu - v dramatu "Vzpomínáš?" tu jejími partnery byli Petr Čardynin (který měl rovněž režii) a tehdy značně populární Ivan Mozžuchin. Rázem z ní byla hvězda celoruského formátu, která jenom během příštího roku stihla natočit hned 8 filmů naráz. Za zmínku její tvarby z oné doby stojí např. "Chryzantémy", "Spálená křídla", "Stíny hříchu", "Král paříže", či jedna z prvních filmových adaptací Tolského románu "Vojna a mír" . Roku 1917 si Vera Karalli zahrála němou tanečnici Gizelu v romantickém melodramatu "Umírající labuť". V letech 1914 - 1919 se V. Karalli objevila v přibližně šestnácti ruských němých filmech, většinou pod vedením režiséra Jevgenije Bauera. Po vítězství VŘSR se uchýlila do emigrace, roku 1920 se zúčastnila velkého charitativního koncertu v pařížské Opeře, kde se spolu s dalšími ruskými umělci snažila získat co nejvíce peněz na podporu uprchlíků před bolševismem. V téže době se usadila v litevském Kaunasu, kde si otevřela taneční školu a pracovala jako choreografka a učitelka baletu. Stejnou roli několik let (1930-1935) pohostinně zastávala i v rumunském hlavním městě Bukurešti a zpočátku pokoušela i o návrat na stříbrné plátno. Tady už se jí ale příliš nevedlo a jejím posledním filmem se stalo německé drama "Die Rache einer Frau" z roku 1921. V době 2. světové války žila V. Karalli v Paříži a později se přestěhovala do Vídně, kde až do poměrně vysokého věku vyučovala baletu a společenskému chování. 1. listopadu 1972 si podala, poprvé od odchodu z Ruska, žádost o sovětské vízum k návštěvě bývalé vlasti, ale pouhých 14 dní nato, dříve než stačily příslušné úřady jakkoliv zareagovat, Vera Karalli zemřela. Stalo se tak 16. listopadu 1972, náhle a neočekávaně, během jejího pobytu v lázeňském městě Badenu. Roku 2009 vyšla životopisná kniha o této pozoruhodné ženě a umělkyni, v níž se její autor, Gennadij Kagan, mimo jiné zmiňuje o jejím údajně kladném vztahu k nacismu - v době pařížského pobytu prý měla V. Karalli přijmout občanství III. Říše. Další zajímavé poznatky uvádí i o roku 1916, kdy Vera Karalli měla podle jeho slov být milenkou velkoknížete Dmitrije Pavloviče, jednoho z účastníků atentátu na ruského mystika Grigorije Rasputina. Sama Karalli prý pak byla jednou ze dvou žen, které se oné noci zdržovaly přímo na místě Rasputinovy popravy. Ovšem otázkou je, nakolik jsou Kaganova nařčení pravdivá - podle starých vyšetřovacích spisů pachatelé jména svých společnic nikdy neuvedli...