Jarmila Šuláková

Herečka, tanečnice a zpěvačka Jarmila Šuláková se vyučila švadlenou, ale nemohla sehnat pracovní místo, proto nejprve nastoupila jako tovaryška ke švadleně, od níž ale utekla. Poté se Šulákové podařilo dostat na místo pomocné švadleny v kožešnictví, kde sice šila čtyři roky, jenže práce jí moc nebavila. Obrat nastal v r. 1950 kdy ze vsetínské prodejny Supraphonu odešla prodavačka a pražské vedení firmy Šulákové toto místo bez obchodní školy rovnou nabídlo a ona v této funkci vydržela pětatřicet let. Jarmila Šuláková ale světovou proslulost získala svým zpěvem a hudebním talentem, který zdědila po rodičích, kteří ji přivedli ke zpěvu. Ostatně se není čemu divit, vždyť matka Šulákové byla herečkou, tanečnicí i zpěvačkou a otec muzikantem. Mimo to se Šuláková rozhodla i ve svém soukromém životě pro muže z umělecké branže a tak se stala manželkou houslisty Ludvíka Schmidta a hudebnicí je i její dcera Zuzana Pavlůsková. Jarmila Šuláková si se svým zpěvem velmi rychle získala pozornost filmových tvůrců a jednu z prvních pracovních příležitostí pro stříbrné plátno jí nabídnul režisér Jaroslav Mach, když realizoval komedii Ještě svatba nebyla, v níž nejen skoro nepostřehnutelně účinkovala, ale v níž především zcela postřehnutelně zpívala své první hity Kebych byla jahodú; Keď si já zazpívám Na vrch Javoriny a Nepadá rosenka, vzniknuvší z lidových písní. Další příležitost předvést se před filmovou kamerou dostala Šuláková v roli stařenky Jařabové ve Flídrově filmu pro děti a mládež Všichni mají talent, ale mimo obou výše uvedených děl velmi často vystupuje na televizní obrazovce, ať už jako host v rozličných programech jako např. Folklorní magazín; v talk – show, ke kterým patří např. Noc s Andělem; Donutilovo Na kus řeči; Krausovo Uvolněte se, prosím či Šípovo Všechnoparty; nebo v hudebně – zábavných pořadech, jak jsme se o tom mohli přesvědčit třeba v Havlíčkově Večeru při živáňské nebo v soutěži Miss století, kdy byla nejkrásnější ženou České republiky nakonec zvolena právě ona. Jarmila Šuláková se dočkala i svého vlastního medailonku, který o ní do rozsáhlého cyklu Galerie elity národa, svým pohledem natočil V. Morávek. Jarmila Šuláková zpívala již jako dítě ve školním sboru, poté v dalším sboru coby studentka a když školu opustila, začala zpívat v několika samostatných formacích: jak se čtveřicí vybraných kolegyň ze středoškolského sboru, tak s kvartetem studentů průmyslové školy nebo s taneční muzikou. Šuláková se svým naprosto nezaměnitelným hlasem i muzikantským projevem poté začala zpívat s kapelou Vsacan a poté se již na počátku své umělecké kariéry stala sólistkou Brněnského rozhlasového orchestru lidových nástrojů, s nímž během čtyř desítek let procestovala doslova celý svět. Šuláková je naprosto vyjímečnou osobností, která na jevištích i koncertních pódiích zpívala mimo uvedený soubor také společně s kapelou Technik Jana Rokyty, spolupracovala se souborem Kyčera, s formací Jasénka a mimo to stále vystupuje jako host s rozličnými cimbálovými muzikami. V současnosti jezdí J. Šuláková po štacích se skupinou Fleret. Jarmila Šuláková je doslova a do písmene nestárnoucí nestorkou lidového, především moravského, folklorního či folkrockového hudebního žánru a proto je celkem pochopitelné, že bývá označována jako královna lidové písně. Jarmila Šuláková má ve svém pěveckém repertoáru na tisíce písní od klasických lidových po ty uměle vytvořené, co se jako národní píseň jen tváří, což ve spojení s neutuchající energii, ale i sílou dokázat zaujmout co nejširší vrstvu posluchačstva od těch nejmladších po nejstarší, z ní činí na světovém kulturním poli zcela jedinečnou personu a naprosto nevídaný zjev. Jako zpěvačka má J. Šuláková na svém kontě celou řadu samostatných profilových alb a na celé řadě dalších vystupuje coby host, proto ji můžeme slyšet třeba z desek skupiny Fleret , z alb Brněnského rozhlasového orchestru lidových nástrojů nebo i z nosičů skupiny Technik. Tituly a ocenění: Jarmila Šuláková si v r. 1955 z polské Varšavy ze Světového festivalu mládeže a studentstva dovezla bronzovou cenu a o dva roky později ze stejného festivalu konaného v sovětské Moskvě dovezla již stříbro. V r. 1979 byla Šuláková jmenována nejprve Zasloužilou umělkyní a deset let poté byla jmenována umělkyní Národní. Po vzniku Valašského království byla Šuláková zvolena jako její Matka Královna. zdroj: Daniel Rubeš - Lexikon osobností české a slovenské kultury