Nunzio Malasomma

Italský režisér Nunzio Malasomma má na svém kontě čtyřicet filmů různých žánrů, nejvíce jej proslavila éra tzv. filmů bílých telefonů ve 30. a 40. letech dvacátého století. Pocházel z významného historického města Caserta na jihu Itálie, původně studoval technické obory a dosáhl titulu inženýra. Po studiích se ale začal věnovat novinařině a spolu s Lucianem Doriou založil v roce 1920 časopis Fortunio se zaměřením na film a divadlo. Od profese filmového publicisty nebylo daleko ke scénářům a režii a opět s Doriou realizoval Malasomma svůj první film NEMOŽNÁ CESTA (Un viaggio nell''impossibile, 1923). Mezitím se ale italský film dostal do finanční krize a spolu s rozpínavostí Mussoliniho fašistického režimu to byl důvod, proč Malasomma v polovině dvacátých let odešel do Německa, kde pokračoval v práci filmového režiséra. Do Itálie se vrátil až po nástupu zvuku a začal se brzy prosazovat jako tvůrce oddechového žánru. S vycházející hvězdou Isou Polou natočil komedii TELEFONISTKA (La telefonista, 1931) a hudební film VE VÍRU SLÁVY (La cantante dell'opera, 1932). Točil také komedie s dalšími oblíbenci tehdejší kinematografie, například s Vittoriem de Sicou (UŽ TĚ NEZNÁM - Non ti conosco piu, 1936) nebo Assiou Noris (NINO, NEBUĎ HLOUPÁ - Nina, non far la stupida, 1937), příležitostně psal i scénáře pro filmy jiných režisérů. Kromě průměrné, i když divácky vděčné produkce se Malasomma několikrát dostal i ke kvalitnějším předlohám a velkým úspěchem byl například film SLEPÁ ŽENA ZE SORRENTA (La cieca di Sorrento, 1936) se začínající Annou Magnani v hlavní roli. Během třicátých let se Nunzio Malasomma znovu vracel do Německa a některé filmy z jeho německé produkce byly uvedeny i u nás, například drama SVATÁ LEŽ (Die fromme Lüge, 1938) nebo detektivka RUDÉ ORCHIDEJE (Rote Orchideen, 1938) s mezinárodní hvězdou Olgou Tschechowou v hlavní roli operní pěvkyně Marie. Z Malasommových italských filmů se do československých kin dostala nenáročná, ale svižně natočená a zábavná komedie BYLO NÁS SEDM SESTER (Eravamo sette sorelle, 1939). Vytíženým režisérem zůstal i za druhé světové války, několikrát točil například s dalším dobovým idolem Amedeem Nazzarim (SCAMPOLO, 1942). Po filmu DÁMA V ČERNÉM (La signora in nero, 1943) se na delší dobu odmlčel, větší pozornost mu získal znovu až další poměrně zdařilý titul komediálního žánru ĎÁBEL V KLÁŠTEŘE (Il diavolo in convento, 1950). Po několika letech byl znovu úspěšný s komedií ROZKOŠNÍ A PROLHANÍ (Adorabili e bugiarde, 1958), závěr jeho filmařské dráhy je ale spojen s dobově žádanými žánry, s nimiž nebyl zcela ztotožněn. Byl to antický příběh z žánru sandálu a meče VZPOURA OTROKŮ (La rivolta degli schiavi, 1960) nebo western PATNÁCT ŠIBENIC PRO VRAHA (Quindici forche per un assassino, 1968). Nunzio Malasomma zemřel v Římě 12. ledna 1974 ve věku 79 let.