Vladimír Jiránek

Kresbičky lehce poznatelné podle charakteristické jednoduché linie, tu a tam přerušované, a s obličeji, které od údivu přes nekonečnou stupnici rozhořčení až po ztrátu rozumu, to byl pohled kreslíře, ilustrátora a filmového výtvarníka – Vladimíra Jiránka.Podle vyprávění svých nejbližších si Vladimír Jiránek nacházel takřka denně inspiraci, protože mu je přinášel jak život veřejně politický, tak i ryze soukromý. Pracoval tak, že obrázek a text k němu vznikal většinou současně. Sotva něco dokončil, nemusel dlouho čekat a druhého dne se další a další postavičky prosazovaly do povědomí prostřednictvím tisku, televize a filmu. Narodil se v Hradci Králové, odkud se přesunul do Prahy, kde vystudoval novinářství na FF UK.. Od šedesátých let minulého století si ještě jako novinář přivydělával po hospodách nejrůznějšími kresbičkami, které většinou představovaly tváře hospodských spolustolovníků. Kresby se líbily a zájem vzrůstal natolik, že se Vladimír Jiránek stal výtvarníkem na volné noze. Kreslil pro Dikobraz, Literární noviny,. Mladý svět, Technickém magazínu, Melodii aj. Jeho postavičky byly vždy jakousi grafickou zkratkou a sdělením myšlenky, názoru. Po roce 1968, kdy se velmi zviditelnil svými kresbami k nevůli těch, které zakomponoval do svých karikatur, nesměl po nějakou dobu své výtvary i myšlenky v tisku publikovat. Po roce 1970 se stal Vladimíra Jiránka výtvarníkem kresleného filmu, scénáristou a nakonec i režisérem. Za všechny kreslené filmy je nutné připomenout alespoň filmy vzniklé ve spolupráci Vladimíra Jiránka s režisérem Václavem Bedřichem: Pivo přes ulici /1974/, Dobré jitro /1975/, Výlet ŠŠŠ /1975/. Děkujeme, pánové /1976/. Po roce 1976 již Vladimír Jiránek spolupracuje na animovaných filmech nejen jako výtvarník, ale i scénárista a režisér. Mezi tyto spoluautorské filmy patří např.: Co jsme udělali slepicím /1977, spol. s J.Hekrdlou/, Hokej je hra /1978, spol. s J.Hekrdlou/, Zpráva o stavu civilizace /1981, spol. s J.Hekrdlou/ a řada dalších. Vedle známých postaviček Boba a Bobka, které přivedl na svět, aby si povídali nejen s jejich autorem, ale zejména s malými kamarády u televizní obrazovky. V série televizních večerníčků jsou figurky králíčku Boba a Bobka plní života a dobrých vlastností. Opakem je zmatkařská dvojice Pat a Mat, kteří vše řeší po svém a nějak naopak. K problematické současnosti se vyjádřil ve svém filmu Computerland /1987, spol. s I.Hejcmanem/ a desítky dalších. Od roku 1977 se pozvolna objevují i veselé Jiránkovy obrázky vydávané knižně. Za mnohé: Anekdoty o civilizaci /1977/, Humor a psychoanalýza /1984/, Knížka pro snílky /1989/, Všichni jsme pro demokracii /1992/, Omilovánky /1995/, Hamleti, klauni a ti druzí /1997/ a dal. Obrázky Vladimíra Jiránka také rovnocenně doplňovaly knižně publikované texty, např. : J.Velek: Jak jsem bránil přírodu /1980/, J.Velek : Příběhy pro dvě nohy /1988/, L.Vaculík : Stará dáma se baví /1990/ a další. Po roce 1989 spolupracuje jako karikaturista a komentátor v jedné osobě s Lidovými novinami, Mladou frontou Dnes, Reflexem aj. Počínaje rokem 1998 pravidelně zveřejňoval své kresby na stránkách Neviditelného psa. Jako autor vystavoval také originály svých kreseb na samostatných výstavách, především v Praze /1976, 1979, 1985,1989, 1998/ i mimo např. v Olomouci, Kroměříži, Brně, Pardubicích, Varšavě aj. Těžko lze uvěřit, že autor bleskově se vyjadřující k čemukoli, co dělalo současný svět moderním, za využití filmu, tisku, televize, nikdy nepřilnul k technickým vymoženostem, když neměl ani mobil, počítač, auto a žilo se mu dobře i bez řidičského průkazu. Měl trvalou obavu, že jednou noviny, časopisy nebo i knihy zaniknou, protože je nahradí vše, co s sebou přináší internet. Vladimír Jiránek zemřel v Praze 6. listopadu roku 2012, ve věku 74 let.