Lydia Lamaison

Lydia Lamaison se narodila 5. srpna 1914 v Mendoza v Argentině. Celý svůj život však žije v Buenos Aires. Už jako malá s rodiči navštěvovala pravidelně divadlo Columbus. Není divu, že zatoužila na divadelních prknech stát také. Jako malá studovala filozofii, literaturu a hudbu. Svou kariéru divadelní herečky odstarovala u společnosti Blanca Podestá. V roce 1939 si poprvé zahrála před kamerou ve filmu Alas de mi patria a o rok později (1940) ve snímku Revelación Femenina. Její divadelní práce byla tak intenzivní a plodná, že byla chválena jak v rodné zemi, tak ve státech okolních. Následovalo období, kdy se věnovala jen filmu. Zahrála si hned v 25 filmech jako La hora de las sorpresas (1941), La caída (1959), Fin de fiesta (1960), Un guapo del 900 (1960), En mi casa mando yo (1968), La fiaca (1969), En retirada (1984), Pasajeros de una pesadilla (1984). V letech 1998 a 1999 si zahrála v telenovele Muneca Brava, u nás známá jako Divoký anděl. Dostala roli stařičké čiperné babičky a matky Angélici. Zahrála si zde po boku Facunda Arany a Natalie Oreiro. Sama o této roli prohlásila, že jí byla "ušitá na míru". Jako každý rok hrála Lydia na jevišti v Mýdlové opeře. 1. září 2005 slavnostně otevřela čtvrtý ročník festivalu divadla pro mládež, který se konal na Katolické univerzitě v Argentině. O rok později si při pádu zlomila pažní kost. Měla strach, že už si nikdy nezahraje. Kost naštěstí dobře srostla a ještě tentýž rok se objevila v Mýdlové opeře Collar de esmeraldas. V divadelní hře Parecen ángeles si zahrála Lydia Auroru a svým smyslem pro humor a správně načasovanou příležitostí dováděla publikum v divadelním sále k smíchu, až plakali. Lydia spojila divadlo s filmem až ve snímku Vicepresidencia pro Casa del Teatro, kde účinkuje dodnes. V roce 2008 si zahrála ve dvou filmech Amorosa Soledad a Mentiras piadosas. Byla vdaná za herce Oscara Soldattiho, který zemřel. OCENĚNÍ: Lydia za svůj život získala nejedno ocenění. Za svůj talent získala v roce 1997 a v roce 2005 ocenění "Čestný občan autonomního města Buenos Aires". Další ocenění dostala přímo od víceprezidenta Daniela Scioliho, který jí také předal plaketu a projevil vděčnost za její umělecký národní přínos, který trval téměř 70 let. V roce 2001 dostala od Nadace Konex ocenění Platinum Konex televizní herečky a současně také diplom za zásluhy ve stejné kategorii. V roce 1999 byla oficiálně prohlášena za jednoho z nejpozoruhodnějších Argentinců.