Pierre Corneille

Pierre Corneille, francouzský dramatický básník, se narodil v roce 1606 v Rouenu v právnické rodině. Klasické studium absolvoval u jezuitů. Od roku 1624 je již obhájcem u soudu. V roce 1632 napsal a vydal své první literární pokusy-sbírku básní Smíšené básně. Corneille byl po celý svůj život silně přitahován k divadlu. Tato skutečnost byla rozhodující při jeho rozhodování, zda se vedle svého civilního povolání bude věnovat dramatické tvorbě. V Roueonu v roce 1629 hostovala herecká družina herce Mondoryho, která s úspěchem představila divákům Corneillovu komedii Mélite. Od roku 1628 byl Corneille, který si koupil dvojí úřad královského advokáta nucen více věnovat více advokátní činnost, avšak nepolevoval ani v rozvíjení svých autorských schopností. Následovaly další hry, převážně komedie, ve kterých se mísila komika s patosem a poměrně věrně zachycovaly i soudobé společenské skutečnosti: Clitandre /1630-1631/, Le Veuve /1631-1632, Vdova/, La Galerie du Palais /1632, Galerie paláce/, La Suivante /1632-1633, Společnice/, La Place Royale /1633-1634, Královské náměstí/. U mnoha her není známo přesnější datum premiéry, proto je uváděna jen divadelní sezóna. Většina děje je situována do soudobé Paříže a ukazuje zpravidla dramatické překonávání překážek, které rozdělují zamilované dvojice. Za zcela mimořádnou je pokládána komedie L´Illusion comique /1635-1636, Illuse, č. 1922, jako Magická komedie/, ve které je zpracováván motiv návratu ztraceného syna. Je zde používán princip divadla na divadle. V roce 1635 byl přijat do tzv.pětice autorů: Boisrobert, Collet, Rotrou, de l´Estoile /dramatici, které kardinál Richelieu vnímal jako autory vhodné z pohledu církve/. Před rokem 1637 se této výsady Corneillie vzdal. Triumfální úspěch zaznamenal s tragikomedií Cid /1636/. Po premiéře byl Corneille povýšen do šlechtického stavu Ludvíkem XIII. Po roce 1637 Corneille vyhrál díky stanovisku Francouzské akademie /od roku 1647 se stal sám jejím členem/, spor mezi divadelními kritiky a dramatickými autory, kteří jej napadali pro nevhodnost zvoleného námětu, nedodržení dramatických jednot a jazykové nedostatky. V roce 1640 vydává další díla, která již mají zčásti, pokud jde o dodržení dramatických pravidel, akademičtější podobu: tragédie Horace /1640, Horáce/, Cinna /1640-1641, Cinna/, Pompée /1642-1643, Pompea/, Polyeucte /1642, Polyeiktos/ a velmi úspěšnou komedii La Menteur /1643-1644, Lhář/. Pokračování komedie La Menteu s názvem La Suite du Menteur /1644-1645, Pokračování Lháře/ bylo přijato poměrně vlažně. Další hry již nebyly tak jednoznačně úspěšné a mezi tyto patří: Pertharite /1651, Pertharita/, a další. V roce 1641 se oženil a více se věnoval své rodině. Byl otcem sedmi dětí. Do roku 1660 se podílel Corneille na 22 uvedených hrách. V roce 1650 se vzdal dvojího úřadu královského advokáta. V roce 1658 poznává herečku Du Parcovou z Moliérovy divadelní společnosti, když pobývali v Ruonu. Du Parcové píše milostné stance, která jeho city neopětuje. Po delší přestávce se v roce 1659 vrátil na divadelní scénu s tragedií Edipe /Oidipus/, za kterou mu byla přiznána penze. Po neúspěchu tragédie Suréna /1674/, když vidí, že publikum dává přednost hrám Racinovým, žije v ústraní. Po jeho smrti v roce 1684, dramatik a básník Racine vysoce ocenil Corneilleho dílo a doporučil za člena Francouzské akademie místo zesnulého Pierra Corneilleho, jeho bratra Thomase Corneilleho, který Pierrovi jako věrný společník, byť byl o 19 let mladší, pomáhal při jeho tvorbě v posledních letech jeho života. Pierre Cornellie zemřel v Paříži 1.10.1684 ve věku 78 let. Erkul