Tomáš Turek

Tomáše Turka nasměroval k herectví kamarád z turistického oddílu Standa Křížek, který ho přivedl nejdřív do LŠU, pak ke konkursu do Anebdivadla a nakonec i ke zkouškám na DAMU, kam se však - na rozdíl od Tomáše - sám nedostal. Po absolutoriu v roce 1985 nastoupil Tomáš Turek jako stipendista do brněnského HaDivadla, kde zůstal v angažmá i po vojně další čtyři roky. Byly to roky předrevoluční a revoluční a kromě práce - zejména s režisérem Arnoštem Goldflamem - zde potkal mnoho lidí, kterých si pro jejich postoje může vážit dodnes. Během svého působení v Brně pohostinsky vystupoval v Praze v Klubu Delta, kde pracovalo Volné spojení režisérů. Vytvořil zde titulní roli v inscenaci Jana Borny Ubu spoutaný. V roce 1990 definitivně přešel do Prahy za prací, která ho velmi zajímala - k Otomaru Krejčovi do obnoveného Divadla za branou II. Na dvě sezóny, které tu strávil, dnes vzpomíná jako na profesně velmi důležitou, ale osobně draze zaplacenou zkušenost. V roce 1992 přijal angažmá v Divadle Labyrint, kde se setkal s režisérkou Hanou Burešovou (účinkoval v jejích inscenacích Don Juan a Faust, Škola základ života, Vražda v katedrále). Při práci v Labyrintu stačil ještě spoluzaložit malou divadelní kavárnu Dejvického divadla. Tam se opět setkal s A. Goldflamem, který mu nabídl hostování v inscenaci Kvas krále Vondry XXVI. V roce 1995 odešel s H. Burešovou, Š. Otčenáškem a pěti dalšími kolegy z Labyrintu a poprvé od dob studií se ocitl "na volné noze". Během další sezóny tato skupina nastudovala Létavého lékaře (pohostinsky v Divadle Na zábradlí) a komedii Lidožrouti (v režii kolegy Miroslava Hanuše v Divadle v Řeznické). Kromě lásky k divadlu ovlivňuje jeho život i velká láska ke koním. Z běžného návštěvníka klusáckých dostihů v Chuchli se stal nejen amatérským jezdcem, ale i majitelem velmi úspěšné klisny Oliny Baldwin, s níž jezdí v barvách stáje Divadla v Dlouhé. Mezi koňmi, ale i lidmi, kteří se kolem nich pohybují, nachází Tomáš Turek tolik potřebnou relaxaci. Zdroj: Divadlo v Dlouhé