Arlette Poirier

Byla krásná, temperamentní, absolvovala herectví na pařížské konzervatoři, hrála velké role v dobově úspěšných filmech, přesto dnes Arlette Poirier patří ke spíše zapomenutým osobnostem francouzského filmu. Narodila se v Paříži a pocházela z umělecké rodiny, její otec byl malířem. Herectví studovala nejprve v kurzech René Simona, později přešla na Národní konzervatoř dramatických umění, kterou absolvovala v roce 1949. Krátce nato se objevila na jevišti Théâtre Antoine ve hře Tristana Bernarda Le petit café. Divadlo ovšem vzápětí prakticky opustila, protože počátkem padesátých let se stala vytíženou filmovou herečkou. Do světa kinematografie vstoupila velmi slibně hlavní rolí v adaptaci osvědčené Feydeauovy frašky DÁMA OD MAXIMA (La dame de chez Maxim’s, 1950), kterou v kinech viděly bezmála dva milióny diváků. Ještě větším úspěchem byl muzikál ANDALOUISE (1951), v němž v roli venkovské dívky Fanny Millerové doplnila dvojici oblíbeného zpěváka Luise Mariana a španělské hvězdy Carmen Sevilla; film byl natočen souběžně ve francouzské a španělské verzi a jen ve francouzských kinech zaznamenal obrovský úspěch v podobě šesti miliónů diváků. Ke středně velkým rolím byla pak Arlette Poirier přizvána i do dalších dobově úspěšných filmů, například DÁMSKÝ KADEŘNÍK (Coiffeur pour dames, 1952) s populárním Fernandelem v hlavní roli. Fernandelovy filmy se tehdy těšily značné oblibě v Itálii, není proto divu, že i Arlette Poirier zaujala italské producenty a v letech 1953-1954 natočila dva filmy s režisérem Giorgiem Bianchim. Partnerskou dvojici s populárním Peppinem de Filippo vytvořila ve filmu VIA PADOVA 46 (1954), kde hrála osudově krásnou cizinku Edmonde. Ve Francii slavila další úspěch opět po boku Luise Mariana v muzikálu SERENÁDA Z TEXASU (Sérénade au Texas, 1958). Naopak slibná příležitost po boku Gérarda Philipa ve filmu MILENCI Z MONTPARNASSU (Les amants de Montparnasse, 1958) skončila komerčním fiaskem. Jen výjimečně se vracela na divadelní jeviště, opět v Théâtre Antoine hrála v roce 1954 v americké hře Přišel na večeři. Koncem padesátých let 20. století byla kariéra Arlette Poirier prakticky již uzavřenou záležitostí, dozvukem její někdejší slávy byla vedlejší role v průměrné romantické komedii LÁSKA, AUTOKAR A NOČNÍ PODNIKY (Amour, autocar et boites de nuit, 1960). Po delší odmlce byla pak angažována do několika televizních projektů, objevila se například v seriálu SLAVNÉ ÚTĚKY (Les évasions célebres, 1972). Sama Arlette Poirier dnes říká, že jejím snem bylo hrát velké dramatické role v divadle, osud ale rozhodl jinak. Zatímco s divadlem se prakticky minula, před kamerou hrála temperamentní dívky v často nenáročných filmech a ona sama nebyla z této škatulky příliš nadšená. Dnes žije v soukromí v malém městě Cavaillon na jihu Francie. Po otci zdědila lásku k výtvarnému umění, takže ve svém domě je obklopena poměrně velkou sbírkou obrazů.