Alena Munková

Redaktorka a textařka Alena Munková, která více proslula jako autorka námětu, dramaturgyně a scénáristka přežívala svá dívčí léta v terezínském ghettu, čímž se pravděpodobně stala jedním z posledních českých židovských dětí, které přežilo holocaust. Po osvobození Munková vystudovala novinářskou fakultu a začala pracovat v lektorátu hraného filmu na Barrandově, ale počátkem 5o. let byla z politických důvodů propuštěna a perzekuována. Munková své nové pracovní místo našla v nakladatelství Naše vojsko a souběžně navštěvovala pražskou Filmovou akademii múzických umění, aby po jejím ukončení směřovala profesní kariéra do oddělení dokumentace Ústřední půjčovny filmů Praha. Alena Munková poté co získala v pol. 6o. let nové pracovní místo jako dramaturgyně Studia kresleného a loutkového filmu, začala spolupracovat na animovaných dílech a televizních seriálech populárních večerníčků s V. Bedřichem, V. Jiránkem nebo J. Šalamounem. Největší úspěch sklidila Munková na postu scénáristky kresleným televizním seriálem Štaflík a Špagetka V. Bedřicha, jehož první příběhy vznikaly v době, kdy manželé Munkovi bydleli i s dcerou v malém panelovém bytě. "Místo živého psa jsme jí proto napsali povídání o pejscích," vzpomínala Munková při křtu dalších příběhů dvou stále oblíbených večerníčkových postaviček. Třináctidílný seriál se do výroby dostal s pracovním název Psí život, který ale v tehdejší složité politické atmosféře autorům způsobil řadu potíží a proto musel být název změněn. Později vzniklo několik dalších televizních sérií Štaflíka a Špagetky a Munková se díky němu stala známou ve více než čtyřech desítkách zemí po celém světě. Do světa filmu a televize se Munková zapsala zlatým písmem i jako dramaturgyně krátkých moralistických kreslených filmů V. Bedřicha Automatic nebo Pivo přes ulici, kriticky komického animovaného snímku V. Jiránka a J. Hekrdly Co jsme udělali slepicím nebo populární animované Káti a Škubánka namluvené J. Molavcovou. Z novějších večerníčků se A. Munková podílela například na seriálu Pozor, bonbón M. Klikara nebo na Lesniakově adaptaci Plachtovy Pučálkovic Aminy s vypravěčským hlasem P. Nárožného. Alena Munková byla také textařkou. Její báseň Olze, kterou naspala v hrozných časech uprostřed války se stala součástí Terezínského oratoria amerického skladatele F. Waxmana. "Zážitky z druhé světové války a především z ghetta v době, kdy jsme sotva odrostli dětským střevíčkům, není možné vypustit ze života," vysvětlovala Munková často v rozhovorech. Alena Munková jako redaktorka pražské Ústřední půjčovny filmů redigovala cyklostylovaný týdeník Filmové informace, který byl ve své době vyhledávaným zdrojem jedinečných dat a údajů vyhledávaných novináři i filmovými fanoušky. Alena Munková se v posledních letech svého života podílela na vedení rozhovorů o historii animovaného filmu pro sbírku Národního filmového archivu pod pojmenováním Orální historie. Jedním z posledních tvůrčích činů A. Munkové byla péče o vydání korespondence Manky a Josefa Jedličkových v knížce Milý pane Wilde. Knižně a s autentickými ilustracemi vyšly také Munkové příběhy Štaflíka a Špagetky. Alena Munková, manželka scénáristy J. Munka a sestra režiséra Františka Listopada, zemřela ve věku 81 let. zdroj: Daniel Rubeš - Uzavřené osudy