Germaine Dulac

Od počátku své umělecké dráhy věřila tomu, že film je zela specifický umělecký výrazový prostředek a nikoliv pouze pokleslá bezduchá zábava lidových vrstev. Spojovala se v duchu tohoto svého přesvědčení i s mladými zájemci o filmovou tvůrčí činnost a i jako první francouzská režisérka. Germaine Dulac patřila v tomto směru k první francouzské filmové vlně, která vycházela z teoretického základu svého přítele, filmového kritika, scénáristy a režiséra Louise Delluca. Sama jako režisérka natočila film Znepřátelené sestry /1916/ a v roce 1917 film Vichřice života /Venus Vitrix/. Podle původního scénáře Louise Delluca v roce 1919 režírovala společenské drama La Fete espagnole /Španělská slavnost/. Rok 1922 byl rokem vysostně tvůrčím pro Germaine Dulac, jehož výsledkem byly dva dnes významné filmy označované jako základ filmové impresionistické školy, a to Smrt slunce /La mort du soleil, 1922/ a La Souriante Madame Beudet /Usmívající se paní Beudetová, 1922/, v hlavní roli s významnou francouzskou herečkou Germaine Dermoze. Filmové prostředky a možnosti němého filmu, v podstatě omezované tím, že hlavním filmovým prostředkem byl takřka výlučně jen obraz, chápala Germaine Dulac jako výzvu. Její tvorba ve své době byla v mnoha směrech podnětem zejména pro další nastupující filmařské generace. Filmy, které jsou poznamenány jejím režijním rukopisem, dodnes patří k francouzským filmovým pokladům. V druhé polovině dvacátých let, nepodlehla jako režisérka komercializaci filmové produkce a podle námětu Antonina Artauda natočila film Škeble a kněz /La Coquille et le Clergyman, 1928/. Film nebyl při jeho prvním veřejném promítání úspěšný, když nebyl dostatečně pochopen. V roce 1929 a 1930 se jako režisérka podílela hlavně na experimentálních snímcích Disque 927 /1929/ a Téma a variace /1930/. S příchodem zvukového filmu se Germaine Dulac zabývala již jen dokumentárním filmem a zaměřila se zejména na film zpravodajský. Zemřela v Paříži, uprostřed válečné vřavy 2. světové války ve věku 60 let.