Lionel Barrymore

Lionel Barrymore, filmový, divadelní, rozhlasový i kabaretní herec, scénárista, režisér i hudební skladatel pochází ze slavné americké herecké rodiny. Jeho rodiče Maurice a Georgiana Barrymoreovi byli herci, rovněž tak i jeho mladší sourozenci Ethel a John. Jako dítě občas vystupoval na jevišti po boku svých rodičů, ovšem profesionálně se začal divadlu věnovat až později. Na přelomu století vystupoval na Broadwayi (často se svým strýcem Johnem Drewem, který je otcem herečky Drew Barrymore) už většinou v hlavních rolích. V roce 1925 jeviště definitivně opustil, aby se nadále věnoval výhradně filmu. Na plátně debutoval jako první z klanu Barrymoreů v roce 1909, a během následujících dvou let se vypracoval až k hlavním rolím. Objevil se ve více než čtyřech destíkách raných filmů D.W.Griffithe, k řadě z nich napsal i scénář. Zásadním okamžikem v jeho filmové kariéře byl rok 1926, kdy podepsal smlouvu se studiem MGM, jemuž pak zůstal věrný až do konce své profesní dráhy. Účinkoval ve filmech nerůznějších žánrů, v 30. a 40. letech se však zavedl jako jeden z nejvýraznějších charakterních herců, na jehož působivých hereckých výkonech jednotlivé snímky často stály. Mimořádnou popularitu získal navíc díky roli dr. Gillespieho, kterého hrál od roku 1938 celkem v 15 filmech série o dr. Kildareovi. Dr. Gillespieho si zahrál i později, když byl seriál uveden v rozhlase a televizi. V roce 1938 Barrymore vinou kombinace artritidy a úrazu nohy částečně ochrnul, v herecké práci však pokračoval a točil filmy dalších 15 let navzdory tomu, že byl připoután na invalidní vozík. Prvním z filmů, kde hrál v kolečkovém křesle, byla komedie o excentrické rodině "Vždyť jsme jen jednou na světě", které vévodí v roli dědečka. Aby mohl ve filmu hrát, Frank Capra upravil scénář: bláznivý dědeček si zlomil nohu, když sjížděl zábradlí. Během své kariéry vytvořil více než 250 rolí. Se svými sourozenci - Ethel a Johnem - si zahrál ve filmu „Rasputin and the Empress“ (Rasputin a carevna, 1932), jenom s Johnem pak ve filmech „Arsene Lupin“ (1932), „Grand Hotel“ (Lidé v hotelu, 1932), „Dinner at Eight“ (Večeře o osmé, 1933) a dramatu „Night Flight“ (Noční let, 1933). S Ethel pak hrál ještě ve svém posledním filmu, v muzikálu „Main Street to Broadway“ (Cesta na Broadway, 1953). Režíroval i několik krátkých němých filmů a v letech 1929-1931 pět celovečerních filmů. V roce 1930 byl nominován na Oscara za režii snímku "Madame X“ (1929). V roce 1931 získal Oscara za herecký výkon v hlavní roli v dramatu Clarence Browna „A Free Soul“ (Svobodná duše). Má svoji hvězdu na hollywoodském “Chodníku slávy”. Byl dvakrát ženatý, obě manželky byly herečky. V letech 1904-1923 žil s Doris Rankinovou, s níž měl dvě dcery, Ethel a Mary, ale obě zemřely po roce života. Vztah tragédií velmi utrpěl a manželství se rozpadlo. Poté se oženil s Irene Fenwickovou, s níž žil do roku 1936, kdy zemřela. Lionel Barrymore zemřel v roce 1954 na infarkt.