Marthe Keller

KELLEROVÁ Marthe Narozena: 28.ledna 1945 ve Švýcarsku v Basileji Pochází ze Švýcarska z kantonu německé části. Rodiče se věnují chovatelství koní. Od osmi let se věnovala baletu a v sedmnácti poprvé tančila v Městském divadle v Basileji. Jenže při pádu na lyžích nemohla pokračovat v kariéře baletky, tak se přihlásila na herectví do Stanislavské školy v Mnichově, kde dostala stipendium. Její první angažmá bylo v Heidelbergu, kde působila jednu sezónu a pak odešla do západoberlínského Schillerova divadla. Tam si zahrála ve slavné Moliérově hře „Misantrop“. V roce 1966 dostala též roli v televizi ve filmu „Pohřeb v Berlíně“ od režiséra G.Hamiltona, a od režiséra F.J.Spieker roli v „ Divokém jezdci s.r.o.“. V roce 1968 si jí všiml francouzský režisér Philipp de Broca a obsadil jí do role „Tahat čerta za ocas“. Tak se mu líbila, že se na čas stal jejím životním partnerem a narodil se jim syn Alexandr, ale nikdy se nevzali. Později ji dal hlavní roli v satirické komedii „Rozmarná Marie“ od E.M.Remarque, kde hrála dceru maloměstského starosty a majitele místní kavárny, o jejíž lásku usiluje americký miliardář. Velkou popularitu získala v seriálové moderní pohádce „Slečna z Avignonu“, kde si zahrála princeznu de Kurlande. Od roku 1971 natáčela jeden film za druhým. „Společník“, „Stará panna“, „Běží, běží po předměstí“, „Nejpomatenější rozum“, „Pád těla“. Velkou příležitostí pro ni byla role dívky Sarah, která se seznámila s mužem na palubě letadla do New Yorku „Celý jeden život“ od režiséra C.Leloucha. Mezi další snímky patří i „Jen vítr zná odpověď“, „Po starém schodišti“, „Vosí hnízdo“, Prší na Santiego“, „Dvouhlavá orlice“. Mezinárodní hvězdou se však stala teprve ve druhé polovině 70.let za svého působení v Hollywoodu, kde vytvořila plno rolí po boku již slavných herců. Třeba po boku Dustina Hoffmana (hrál studenta) v dobrodružném thrilleru „Maratonec“, hrála tajnou agentku, která chce dostat studenta z nebezpečí, které mu hrozí od gangu obchodujících s diamanty. Po boku Al Pacina (jako automobilový závodník) v melodramatu „Bobby Deerfield“ hrála nevyléčitelně nemocnou dívku z lepších kruhů Lillian, která mu věnovala poslední dny života. V roce 1978 v psychologickém dramatu „Fedora“se představila jako nemanželská dcera Antonie, která byla přinucena se celá léta vydávat za svou matku. V roce 1980 se objevila v televizní adaptaci „Záhadný vzorec“. V témže roku navštívila i Prahu a setkala se osobně s Jiřím Menzlem. O rok později hrála v „Amatérovi“. V seriálovém románu od Stendhala „Kartouza parmská“ se představila jako svůdná a sličná vévodkyně Sanseverinová. V dalších televizních filmech byla viděna ve „Wagnerovi“(r.1982), „Ženy nikoho“(r.1984), „Rudý polibek“(r.1985), „Reportérova žena“(r.1986), „Oči černé“(r.1987), „Vítězství“, „Ulička za svitu luny“ (r.1988) „Léta nočních můr“(r.1989), „Mladá Kateřina Veliká“ (r.1990), „Selhání paměti“ (r.1991), „Nezkrotní“, „Můj přítel Max“, „Osvoboďte mého syna“, „V kruhu duhy, „Dva kroky do ráje“ (r.1993), „Špinavé peníze“ (r.1994), „Podle Pereira“ (r.1995), „KTV“, „Slavné dny (r.1997), „Propadnout tělem“ a „Zadek“ (r. 1998). Souběžně za celá léta filmování hrála i v divadle v Paříži a New Yorku. Úspěch měla v Čechovově hře „Tři sestry“, v divadelním představení jako „Johanka z Arcu“ a nebo v tragédii Friedricha Schillera „Don Carlos“. V roce 2008 si zahrála matku v zatím posledním filmu „Oslněni sluncem“.