Klaus Kinski

Německý herec Klaus Kinski, jehož démonický obličej nemá v dějinách kinematografie obdoby, se od jiných představitelů šílenců a temných monster liší v jedné zásadní věci: ačkoliv ve většině případů prodával ve filmech pouze svůj děsivý vzhled temného anděla, jeho herecký talent byl zcela mimořádných kvalit a dostal-li part, se kterým stálo zato se poprat, rozvinul své herecké umění do netušených výšin a rozměrů... Narodil se jako Klaus Gunter Naksynski 18. října 1926 v polských Sopotech. Jeho otec byl chudý lékárník a milovník opery. Tehdejší nuzné poměry a okolnosti ho donutily, aby se přestěhoval i s malým pětiletým Klausem do tehdy vzkvétajícího hlavního města německé říše - Berlína. Tam také mladý Klaus vyrůstal a později také studoval humanitní gymnázium, kde si oblíbil především klasickou literaturu. Z tohoto opojení ho vytrhlo až to, když musel narukovat a jako jeden z mnoha zachraňovat hroutící se Hitlerovy vize. Brzy však pochopil, že tuto potápějící se loď už nemá cenu zachraňovat a proto přebíhá na protější britskou stranu, kde stráví nějaký čas v zajetí. Ke konci války přichází na spásnou myšlenku, věrohodně sehrává part duševně chorého člověka, a zakrátko je poslán zpět domů do civilu. A tak se zrodil velký herec Klaus Kinski. Jeho návrat domů však příliš šťastný nebyl a Kinski zažívá další těžké období svého života. Všude tenkrát vládnul jen poválečný zmatek a chaos. Aby se nějak uživil rozhodnul se zkusit to s herectvím. Byl si moc dobře vědom toho, že svým talentem dokáže zaujmout a nemýlil se. Zpočátku hraje jen ve vesnických a jiných kočovných divadlech, avšak brzy získává skutečné angažmá a vystupuje na divadelních prknech v Baden-Badenu, kde sklízí velmi dobrý ohlas. V dalších letech vystřídá snad všechna německá divadla a všude sklízí neobyčejné ovace a úspěch. Jako asi každého divadelního herce i jeho zláká svět filmu. Svou první menší roli sehrává ve snímku Eugena Yorka-MORITURI. Brzo o něho začíná být ve filmových kruzích zájem a nabídky na další role se mu začínají hrnout jedna za druhou. Podepisuje smlouvy jako na běžícím pásu a s klidem pokerového hráče prodává svůj talent a šílenou vizáž ve westernech, kriminálkách a dobrodružných podívaných všeho druhu. Zlom v jeho kariéře nastává v roce 1972, kdy přijímá nabídku na roli ve filmu Wernera Herzoga-AGUIRRE, HNĚV BOŽÍ. Herzog byl talentovaný vizionář posedlý myšlenkou točit filmy o vyjímečných lidech, na které ostatní hledí s hrůzou a obdivem a v Kinském uviděl ideálního představitele těchto rolí. Nutno dodat, že Herzog a Kinski se nikdy neměli moc v lásce, při každém natáčení se hádali a šarvátky mezi nima nebraly konce, ale i přesto všechny snímky, na kterých spolu dělali patří k tomu nejlepšímu a nejkvalitnějšímu, kde Kinski hrál. Za všechny vzpomeňme jeho bravurní kreaci v Herzogově famozním remaku klasického UPÍRA NOSTERATU, kde v roli Draculy podává jeden ze svých životních výkonů. Co se týče soukromí Klause Kinského byl ženatý celkem třikrát a měl dvě dcery a kluka. Jedna z dcer Nastassja později kráčí v jeho hereckých stopách. V padesáti letech se stěhuje do Los Angeles a natáčí převážně snímky v amerických produkcích s velkými hereckými hvězdami a za slušné honoráře. Roku 1988 se pokouší i o režii a natáčí snímek PAGANINI, ve kterém hraje i hlavní roli. Píše a vydává také dvě knihy svých pamětí. Jedinou velkou chybou Klause Kinského bylo, že si neuvědomoval sebezničující tempo svého života - zemřel náhle, uprostřed rozdělané práce a rodinné pohody na infarkt v kalifornském Lagunitas.