Liliana Alešnikova

Alešniková Liliana (Lilia) Lazarevna, se narodila 25.7.1935 v Moskvě. Po absolvování Šušinského hereckého učiliště, nastoupila do divadla A.S.Puškina a to na sezónu 1958-1959. Tam si skoro nezahrála a tak „doživotně“, přechází do „služeb filmu“,do studia Maxima Gorkého, a to je dobře. Její líbivá tvář se dobře vyjímala na filmovém plátně, a tak i já jsem si ji napevno uchoval v mysli, když jsem ji, jako chlapec „objevil“ ve filmu „Slunce svítí všem“ v roce 1959. Filmy 50. let, lépe řečeno jejich druhé poloviny, se začaly věnovat skutečným problémům sovětských lidí.Čím delší byl odstup od vítězného skončení války, tím více se v těchto filmech objevuje tzv. obyčejný život lidí a začne se zdůrazňovat cena života v jeho nejzákladnější formě.I když se stále točí dramatické snímky z období Velké vlastenecké války se strastiplnými osudy jejich účastníků, stále více se objevují filmy, kde se objevují herci a herečky, kteří dokáží vyměnit civilní ošacení za vatované bundy a ušanky a směle se pouští do budování válkou zničeného SSSR.Tito „hrdinové práce“ i přes všechny útrapy téhle činnosti, prožívají v těchto filmech různorodé osudy,drobné lidské radosti, strasti a především lásky.Tak s novou hereckou generací přišla na plátna kin i Liliana Alešniková. Jejím filmovým debutem je film z roku 1956 režiséra Jurije Jegorova "Byli první». Tímto filmem se Alešniková velmi dobře uvedla.Dobová kritika mladou Lilianu chválí. Běžně „drsní“ kritici se vytasili se slovníkem až neobyčejně laskavým! Dovolte, abych je z tohoto místa pochválil a citoval. Takže útržkovitě: „Dojemné, milé, je potěšením se na plátně sejít s dobrým člověkem, hrdinka Alešniková je takovým „neviditelným“ zdrojem tepla, všudypřítomným symbolem laskavosti a pochopení, který je vždy připraven pomoci“. V roce 1961, Liliana Alešnikova hraje ve filmové komedii B. Azarova "Dospělé děti", která se setkala s velkým úspěchem u diváků.Vzhledem k tomu, že filmografii Liliany Alešnikové bude kompletně přiložena, není třeba se rozebírat každý titulem zvlášť. Vzhledem k tomu, že pro herečku Alešnikovou mám „od kluka“ slabost, těžko asi vyřeším tajemství a kouzlo, kterým mě ozářila. Asi to bude „něco“ co mělo vliv i na přísné kritiky. Liliana Alešnikova byla ženou, herce a režiséra Jakova Segela.Pro ty starší:Byl představitelem mladého Roberta Granta.Pro tuto roli, se stal miláčkem sovětské mládeže. Proč by také ne? Vždyť se tehdy psal rok 1936.Segel zemřel 19. května 1995. Liliána Alešniková navždy opustila své diváky a ctitele právě před rokem, přesně 5. srpna 2008.Urna s jejím popelem byla umístěna v rodinné hrobce Segelů. Bohužel, foto místa jejího posledního odpočinku prozatím není k dispozici.