Glauber Rocha

Glauber Rocha, narozen 14. března 1938 v Citória de Conquista, ve státě Bahia, Brazílie. Započatá studia práv nedokončil, působil jako filmový kritik jednoho z největších deníků "Jornal de Brazil", kde účinně pomáhal mladým filmařům, vytvářejícími svými díly základy brazilského "cinéma novo". Jako herec a režisér působil krátce také na divadle, záhy soustředil všechen svůj zájem na film, kde získal první zkušenosti jako asistent Nelsona Pereiry dos Santose u filmu "Vidas secas". 1959 sám vytvořil krátké filmy O Patio /Dvorek/ a A cruz na praca Kříž na náměstí/. 1961 vydal knižně kritickou polemiku o výhledech brazilské kinematografie "Revisao Critica do Cinema Brasileira". 1961 vytvořil první dlouhý hraný film Barravento, za který získal na MFF v Karlových Varech Cenu za nejlepší prvotinu. 1963 následoval sociálně kritický film Deu e o diabo na terra do sol /Bůh a ďábel v zemi slunce/, oceněný na festivalu v Pesaru: scénář vyšel knižně s komentáři různých světových kritiků. 1966 natočil dva dokumentární zakázkové snímky Maranhao 66 pro guvernérské volby tohoto brazilského státu a Amazonas, Amazonas 1967, další sociálně kritický dokument s hraným dějem o politických intrikách v blíže neurčené zemi, připomínající ovšem Brazílii La terra em transe /Země v tranzu/, 1968 drastický příběh z nedávné historie brazilského venkova Antonio das Mortes, protějšek Barretova filmu o cangacierech jako samozvaných ochráncích vykořisťovaných zemědělců, kde hlavní postavou je nájemný zabíječ ve službách všemocného velkostatkáře. 197O ve Španělsku alegorický příběh o násilí z nejmenované země třetího světa Diaz a pastýř /Las cabezas cortadas/, pak v Africe pro italskou výrobnu Der leone have sept cabezas /Lev má sedm hlav/, symbolický obraz boje afrického lidu proti pozůstatkům kolonialismu, 1975 Claro /Jasno/, v roce 198O poslední film A Idade da Terra.