Wanda Jakubowska

Wanda Jakubowska se narodila roku 1907 ve Varšavě s tímto městem také v mnoha případech byl i úzce propojen její život. Po ukončení středoškolských studií, studovala na varšavské univerzitě historii umění: Zde se podílela na založení sdružení milovníků filmů a stala se také členkou skupiny dokumentaristů s Cekalským, Wohlem a Zarzyckým. V letech 1932 až 1933 natočila své prvé krátké snímky Podzimní dojmy a Moře. Koncem roku 1933 asistovala režiséru Ryszardu Ordynskému při natáčení filmu Budujeme /1933/ a u filmu Probuzení /1934/ režiséru Alexandru Fordovi. V roce 1937 se podílela na založení sdružení filmových autorů a z jeho popudu natočila krátkometrážní snímek Edisonova třída /1938/. V průběhu roku 1939 usilovně s Karolem Szolkowskim natáčela svůj první celovečerní hraný film Nad Niemnem /1939, Na Němenu/. Sestřižený negativ byl zničen při oblehání Varšavy. Zapojila se do odboje levicových intelektuálů bezprostředně po okupaci Polska. V roce 1942 byla zatčena a později dopravena do koncentračního tábor Osvětim a odtud do Ravensrücku. V roce 1946 se v krátkém filmu Budujeme nowe wsie /1946, Budujeme polskou vesnici/, promítají její trpké zkušenosti získané za pobytu v koncentračních táborech. Z výrazně větší dramatičností se setkáme u hraného celovečerního filmu Ostatní etap /1947, Osvětim/ o obětech nacistického běsnění v koncentračních táborech. Za tento film získala v roce 1950 Světovou cenu míru. Po delší odmlce se inspirovala životními osudy polského hrdiny, generála Swiercezewského, ve dvoudílném filmu Zolnierz zwyciestwa /1953, č. Varšavská epopej/. Druhýdíl -Generál Swiercezewski /1954/ zachycoval jeho dramatické osudy v době, kdy se podílel na budování polské armádní jednotky v průběhu 2. sv. války v Sovětském svazu až do roku 1947, kdy byl zákeřně zavražděn. Velmi zajímavý byl celovečerní film Opowiešč atlantycka /1955, Atlantická povídka/, který zachycoval příběh chlapce, jenž na atlantickém pobřeží nalezne v troskách opevnění skrývajícího se nacistického vojáka. Kolem roku 1955 byla vzhledem ke svým zkušenostem a organizačním schopnostem, pověřena funkcí vedoucí produkční skupiny Start. Jako režisérka se představila v dalších svých filmech - Pozegnanie z diablom /1957, Rozloučení s ďáblem/, pohádkovým příběhem Król Mociús I. /1958, Král Matýsek I./. V koprodukci s Defou natočila adaptaci románu S. Muszkat - Fleszarowa Spotkania v mroku /1960, Setkání v temnotách/. Další její filmy vždy v sobě nesly konkrétní poselství - o osudech lehkomyslných a ziskuchtivých lidí Historia wspólcesna /1961, Událost z dnešních dnů/, Koniec naszeho šwiata /1964, Konec našeho světa/, kde se znovu vrací prostřednictvím opakujících se myšlenek k hrůzným zážitkům z koncentračního tábora. Sociální drama z hornického prostředí bylo do jisté míry odbočením z témat, kterými se tradičně zabývala - Goraca linia /1965, Hořící linie/. Nečekaně v roce 1970 natočila komedii 150 na godzine /1970, 150 za hodinu/ a po delší odmlce film o Ludwigu Waryňskem, a počátcích dělnického hnutí v Polsku –Bialy mazur /1975, Mazurka za úsvitu/. Posledními filmy, které natočila během své dlouhé a úspěšné kariéry filmového tvůrce, byly celovečerní filmy Zaproszenie /1985, Pozvání/ a Kolory kochania /1988, Milované barvy/, obsahující autobiografické prvky. Wanda Jakubowska zemřela v roce 1998 ve věku nedožitých 91 let. Erkul