Alex Joffé

Francouzský režisér Alex Joffé, vlastním jménem Alexandre, se narodil v egyptské Alexandrii, od mládí ale žil ve Francii. S filmem přišel do kontaktu jako nadšený amatér a od poloviny 30. let pracoval jako asistent kamery, později vykonával další pomocné profese, počátkem čtyřicátých let začal psát filmové scénáře. Jako scénárista je poprvé podepsán pod komedií NEKŘIČTE NA STŘECHÁCH (Ne le crize pas sur les toits, 1942) s Fernandelem v hlavní roli. Na tomto ani na dalších filmech nepracoval sám, scénář vytvářel ve spolupráci s dalšími, již zavedenými tvůrci. Jako scénárista a spolurežisér se podílel na kriminálce ZBÝVÁ ŠEST HODIN (Six heures a perdre, 1946), který realizoval ve spolupráci s Jeanem Levittem. S ním také pracoval na dalších scénářích. Autorský podíl Alexe Joffé je významný u mezinárodně úspěšného filmu ADRESÁT NEZNÁMÝ (Sans laisser d'adresse, 1951), který získal na berlínském filmovém festivalu Zlatého medvěda. Krátce nato pak Joffé pracoval na scénářích ke dvěma mimořádně úspěšným filmům Jeana Boyera, POJEDEME DO MONTE CARLA (Nous irons a Monte Carlo, 1952) a PAŘÍŽSKÉ ŽENY (Les femmes de Paris, 1952). Režijním debutem Alexe Joffé byla veselohra OTEVŘENÝ DOPIS (Lettre ouverte, 1953) s oblíbeným Robertem Lamoureuxem v hlavní roli. Joffé vstoupil do řad francouzských režisérů velmi úspěšně, protože tato romantická komedie dosáhla více než dvou miliónů návštěvníků v kinech. V průběhu padesátých a šedesátých let pak Joffé realizoval dalších deset filmů, jejichž úspěch byl z velké části založen na účasti slavného Bourvila (hrál v šesti jeho filmech). Týká se to hned jejich prvního společného filmu HUSAŘI (Les hussards, 1955), který těžil z divácky vděčné kombinace veseloherního žánru a historického tématu (v tomto případě z období napoleonských válek). Žádným svým filmem neklesl Alex Joffé pod miliónovou hranici návštěvnosti v kinech, některé jeho počiny z 50. let jsou však dnes již zapomenuté. Velkým triumfem byl okupační melodramatický příběh FORTUNAT (1960), v níž Bourvil překvapivě (a velmi zdařile) vybočil ze svých rolí potřeštěných chlapíků. Tento titul patřil k největším komerčním triumfům francouzské kinematografie roku 1960 a pro Alexe Joffé s bezmála třemi a půl milióny diváků byl nejúspěšnějším filmem jeho kariéry. Po dvou dalších filmech se třímiliónové návštěvnosti v kinech přiblížil svým posledním filmem CVOKOVÉ (Les cracks, 1968), opět s Bourvilem v hlavní roli. Na přelomu 50. a 60. let se Alex Joffé v epizodních rolích mihnul v několika filmech také jako herec, po natočení svého posledního filmu v roce 1968 se však pro film zcela odmlčel. Jednou z příčin byl fakt, že mimořádně úspěšné spojení s Bourvilem přetrhla hercova předčasná smrt v roce 1970 a Alex Joffé pak na další angažmá ve filmu zcela rezignoval. Zemřel v Paříži 18. srpna 1995 ve věku 77 let. Měl tři děti, prostřední syn Arthur Joffé (*1953) se též věnuje filmové režii.