Daniela Kolářová

Daniela Kolářová se narodila v 21. září 1946 Chebu, ale po rozvodu rodičů se krátce poté s matkou přestěhovala do Karlových Varů, kde strávila dětství. Přišla zde na chuť divadlu a na prknech Městského divadla v Karlových Varech také ještě jako dítě absolvovala svůj herecký debut. V letech 1964-1968 studovala na pražské DAMU a ještě v průběhu studií dostala několik příležitostí před televizní a filmovou kamerou. V televizi hrála poprvé v roce 1966 v inscenaci KONEC VELKÉ EPOCHY. V roce 1967 pak dostala jednu z hlavních rolí ve filmovém přepisu Páralova románu: SOUKROMÁ VICHŘICE. O rok později si pak poprvé zahrála v televizním seriálu (SŇATKY Z ROZUMU, 1968). Po absolutoriu na DAMU se stala členkou hereckého souboru S. K. Neumanna v Praze (1968-1970), pak obdržela nabídku na hostování ve Vinohradském divadle, kde nakonec zůstala ve stálém angažmá (1971), od 90. let hostuje v Divadle komedie. Vinohradské divadlo dalo Kolářové řadu výrazných hereckých příležitostí (Loupežník, Mnoho povyku pro nic, Záviš z Falkenštejna, Hamlet). V roce 2004 získala Cenu Alfreda Radoka. Výrazné je také její účinkování v rozhlase a dabingu, kde namluvila řadu zahraničních hereček. Od konce 60. let se Kolářová pravidelně objevovala na televizní obrazovce a filmovém plátně. V roce 1969 hrála ve veselohře SLASTI OTCE VLASTI, jejíž kvality jsou dnes snadno zpochybnitelné, ale došlo zde k osudovému setkání Kolářové s Jaromírem Hanzlíkem; vytvořili spolu dvojici, která v 70. letech získala obrovskou popularitu. Hráli spolu v úspěšných filmech NOC NA KARLŠTEJNĚ(1973) a především v dodnes oblíbené komedii LÉTO S KOVBOJEM (1976), nelze také opomenout mimořádně úspěšný televizní seriál TAKOVÁ NORMÁLNÍ RODINKA (1972). Nahlíženo očima početné filmografie Kolářové i Hanzlíka nelze říct, že by spolu hráli tak často, nicméně častým reprízováním výše uvedených titulů zůstávají v povědomí diváků jako nerozlučná dvojice. V 70. a 80. letech se Kolářové s Hanzlíkem nicméně objevili v řadě dalších televizních filmů, dnes již pozapomenutých (OTEC NEBO BRATR, 1978; DOPIS PSANÝ ŠPANĚLSKY, 1980). Do širšího povědomí jako populární dvojice znovu vstoupili jako manželé v úspěšných dětských filmech LUCIE, POSTRACH ULICE (1984) a ...A ZASE TA LUCIE (1984). Pokud byl partnerem Daniely Kolářové někdo jiný, výsledek byl spíše rozpačitý (SETKÁNÍ V ČERVENCI s Oldřichem Kaiserem z roku 1978). S Jaromírem Hanzlíkem pojilo Kolářovou až do 90. let také společné angažmá ve Vinohradském divadle. Naposledy spolu hráli v pokračování NEMOCNICE NA KRAJI MĚSTA (2004). Toto nastavování legendárního seriálu si však nenašlo přízeň diváků, navíc Kolářová a Hanzlík se objevovali v různých dějových liniích, takže ani nelze říct, že zde hráli spolu. V polovině 70. let se Kolářová postupně přehrála do rolí maminek a pragmatických žen, které ztvárňovala často v seriálech. Nikdy se nejednalo o hlavní úlohu, navíc ne vždy šlo o sympatické role, které by Kolářové navýšily oblibu u diváků, ale seriálové počiny dokladují schopnost jejího charakterního herectví (NEMOCNICE NA KRAJI MĚSTA, 1977; MY VŠICHNI ŠKOLOU POVINNÍ, 1984; SYNOVÉ A DCERY JAKUBA SKLÁŘE, 1985; ZLÁ KREV, 1986). Dramatické filmové role nepostrádaly ambice kvalitních děl, nicméně dnes si na ně málokdo vzpomene (TA CHVÍLE, TEN OKAMŽIK, 1981; JSI FALEŠNÝ HRÁČ, 1986; HORKÁ KAŠE, 1988). Důležitou kapitolou filmové práce Daniely Kolářové je spolupráce se Zdeňkem Svěrákem, potažmo později s jeho synem Janem. V roce 1976 hrála jednu z hlavních rolí v kultovní komedii NA SAMOTĚ U LESA, kde ztvárnila manželku Zdeňka Svěráka. V dalším Svěrákově filmu KULOVÝ BLESK (1978) pak hrála po boku Josefa Abrháma. Ke spolupráci s otcem a synem Svěrákovými se pak vrátila až v 90. letech ve filmech OBECNÁ ŠKOLA (1991), AKUMULÁTOR (1994), později pak TMAVOMODRÝ SVĚT (2001). Ve výrazné roli manželky hlavního hrdiny se představila ve VRATNÝCH LAHVÍCH (2007), kde po třiceti letech opět hrála manželku Zdeňka Svěráka. Sama Kolářová považuje svou spolupráci se Svěrákovými za stěžejní a váží si jí. Její prozatím poslední rolí je postava (opět) matky hlavní hrdinky v retrospektivním Hřebejkově dramatu KAWASAKIHO RŮŽE (2009). Počátkem 90. let Kolářová – stejně jako řada jiných umělců –dočasně rezignovala na uměleckou kariéru a věnovala se politice. V letech 1990-1992 byla poslankyní České národní rady. Neupřímný svět politiky však zničil její porevoluční nadšení a nakonec se vrátila do divadla, potažmo na filmové plátno. Manželem Daniely Kolářové byl herec Jiří Ornest (*1946), s nímž má dva syny.