Colette Teissèdre

Francouzská herečka Colette Teissedre zasvětila celou svou dráhu divadlu, zatímco ve filmu nebo televizi se objevovala jen výjimečně. Pochází z města Clermont-Ferrand, kde také studovala herectví na místní konzervatoři, později si vzdělání doplnila v Paříži na herecké škole Rue Blanche. Dráhu profesionální herečky začala rozvíjet mimo Paříž, hrála například v Lyonu nebo Aix-en-Provence. Cennou zkušeností pro ni bylo účinkování v Racinově hře Faidra se souborem významné herečky Marie Bell v pařížském Théâtre du Gymnase. Po úspěchu v Paříži následovalo turné po několika evropských zemích a zahraničních festivalech. Tehdy se Colette Teissedre také poprvé mihla před kamerou, debutovala v Chabrolově slavném filmu BRATRANCI (Les cousins, 1959), později hrála menší roli jeptišky v komediálně laděném a hvězdně obsazeném dramatu NEVÍTANÝ DĚDÍC (Le bateau d’Émile, 1962). Své herecké schopnosti mezitím rozvíjela nadále hlavně na jevišti, velkou příležitost dostala v roli infantky v Corneillově dramatu Le Cid, nastudovaném v roce 1963 pro festival v Angers. Mezitím příležitostně znovu hrála ve filmech, připomeňme alespoň dobově velmi úspěšné kriminálky NECHTE STŘELCE STŘÍLET (Laissez tirer les tireurs, 1964) nebo TAJNÝ AGENT V BANGKOKU (Banco a Bangkok pour OSS 117, 1964). V režii J. P. Mockyho se objevila v kriminální komedii PENÍZE A ŽIVOT (La bourse et la vie, 1966), kromě toho začala spolupracovat také s televizí. Na jevišti excelovala v osvědčených kusech (Dáma od Maxima) i v moderně, znovu hrála v Théâtre du Gymnase, s představením Hedda Gablerová se v roce 1976 vrátila i do Lyonu, kde začínala. Ve větší filmové roli jsme ji u nás mohli vidět v komedii SITUACE JE VÁŽNÁ, NIKOLI VŠAK ZOUFALÁ (La situation est grave… mais pas désespérée, 1976), kde jako paní Mazardová vytvořila manželskou dvojici s Michelem Serraultem. Dvakrát ji do menších rolí angažoval režisér Roger Coggio, diváci ve Francii se s ní mohli blíže seznámit především díky úspěšnému televiznímu seriálu CHÂTEAUVALLON (1985) o soupeření dvou bohatých rodin. V divadla střídala moderní repertoár s klasikou, odehrála zásadní role v uměleckém odkazu Molierově, Mussetově i Marivauxově, v letech 1997-1998 naopak účinkovala ve dvou inscenacích současného francouzského dramatika Juliena Varteta. Před filmovou kameru ji naposledy v osmdesátých letech přivedl režisér Michel Lang, naposledy hrála v jeho komedii KLUBOVÁ SETKÁNÍ (Club rencontres, 1987), pak se ještě několikrát objevila v televizi. Na své stále domovské scéně Théâtre du Gymnase vystoupila naposledy v roce 2009 ve hře Le siecle sera féminin ou le sera pas.