Jiří Kolář

Básník, výtvarník a překladatel Jiří Kolář se narodil 24. září v roce 1914 v Protivíně na jihočeském Písecku, do rodiny pekaře. Národní školu vychodil v Protivíně a dokončil ji na Kladně. V roce 1932 se vyučil truhlářskému řemeslu. Postupně byl nádeníkem, dělníkem a později se z dopisovatele a pomocníka v redakci stal redaktorem v nakladatelství. Za druhé světové války spolu s Jindřichem Chaloupeckým, výtvarným a literárním kritikem, založili Skupinu 42. Vlastní literární činnost zahájil Jiří Kolář časopiseckým publikováním svých prvních textů. Postupně se jeho tvorba dostala do povědomí kulturní veřejnosti, zejména v roce 1938, kdy své verše publikoval v U-bloku. Od roku 1943 se věnoval výlučně umělecké tvorbě. Patřil k literátům, kteří vedle literární tvorby vytvořili srovnatelné výtvarné dílo, kterým do jisté míry podtrhli své v básních a esejích publikované myšlenky a názory. Jiří Kolář byl rovněž členem Umělecké besedy. Jako mladý, levicově smýšlející umělec se vzhledem k tehdejší politické i mezinárodní situaci se stal krátce po osvobození Československa členem KSČ - v roce 1945, ale již v srpnu téhož roku z této politické strany vystoupil a zůstal i nadále bezpartijní. Při domovní prohlídce u historika V. Černého byl nalezen rukopis Kolářovy do té doby neopublikované sbírky s názvem Prométheova játra, která do jisté míry představovala kritiku komunistických myšlenek. V letech 1952 až 1953 byl v této souvislosti Jiří Kolář také vězněn. V letech tvrdé normalizace se jeho literární tvorba oficiálně nemohla publikovat. V roce 1977 spolupodepsal mezi prvními Chartu 77. V roce 1979 získal povolení ke studijnímu pobytu v Západním Berlíně, odkud jemu i jeho manželce nebylo dovoleno se vrátit do vlasti. Od roku 1980 žil v Paříži. Od března 1981 vydával v Paříži literární Revue K. V roce 1984 získal Jiří Kolář francouzské občanství. Vedle literárního díla se souběžně vyvíjela i Kolářova výtvarná tvorba, která v jistém slova smyslu měla vliv i na jeho tvorbu literární. Kolář se především jako výtvarník zabýval kolážemi. První výstavu měl již v roce 1937 na chodbě divadla D 37 E.F.Buriana. Později se po delší odmlce k výtvarné činnosti vrátil a zařadil se mezi naše výtvarné modernisty. V roce 1964 se stal členem výtvarné skupiny Křižovatka. Na základě iniciativy Jiřího Koláře, Václava Havla a Theodora Pištěka byla v roce 1990 zřízena Cena Jindřicha Chaloupeckého, určená pro významného mladého výtvarníka do 35 let. V roce 1997 se Jiří Kolář natrvalo vrátil do Čech. Knižně debutoval v roce 1941 sbírkou básní Křestní list /1941/. Po delším odmlčení se po osvobození Československa zařadil mezi mladé české básníky, kteří ještě v roce 1945 publikovali knižně své první verše. Sbírka Prométheova játra vyšla v samizdatu 1979, oficiálně až po roce 1990. Mezi zajímavé Kolářové básnické sbírky, tzv. konkrétní poezie, která je ovlivněna tzv. vizuální poezii a které většinou nemohly být oficiálně publikovány, patří také sbírka Básně ticha, kterou napsal v roce 1960, publikována byla až v roce 1994 a Vršovický Ezop, zčásti autobiografické dílo, které Jiří Kolář postupně napsal v polovině padesátých let a částečně let byla sbírka vydána v roce 1966. K úplnému knižnímu vydání sbírky došlo až v roce 1993. Jiří Kolář zemřel v Praze, 11. srpna roku 2002, ve věku nedožitých 88 let.