Anna Kamenkova

Byť debut v šesti letech do filmu, nebývá až tak velkou vzácností, přesto zkusme zjistit, jak se to stalo u Anny Kamenkové. Když šla školní družinou na špacír kolem Velkého divadla, zastavila je skupinka starších lidí a zeptala se, zda by se mezi nimi nenašel někdo, kdo by dokázal přečíst úryvek z básničky.Byl to dotaz na pováženou, neboť se jednalo o šestileté caparty. Zkusil to ten, zkusil to onen a nic se nedělo. Tu předstoupí malé děvčátko a bez mrknutí oka řekne: „Nyní jsem na řadě já a teď mě poslouchejte“! Ani nemusím říkat, jak to dopadlo. Samozřejmě, že to co skupinka očekávala, to se jí splnilo měrou vrchovatou, prostřednictvím maličké Anji Kamenkové. Není již těžké uhodnout, že za skupinkou se neskrýval nikdo jiný, než-li zástupci ateliérů, kteří hledali pro zamýšlený film „ Děvče hledá otce“, představitelku hlavní role „děvčátka Leničky“.Režisérovi Glebu Golubovi se budoucí hlavní hrdinka moc líbila a hned jí vyzval ať začne „studovat“ úlohu hlavní hrdinky. Bůh ví, jak to bylo myšleno, ale spíš uskutečněno, aby šestileté dítě „studovalo“ roli,nicméně stalo se! Ze začátku se to Anji moc nelíbilo, ale časem si zvykla a nakonec se jí natáčení zalíbilo.Pro toho, kdo film nezná, jedná se o barevný snímek z roku 1959, který vyšel z dílny Běloruských ateliérů. Je to napínavý film z období Velké vlastenecké války, kdy roztomilá Lenička hned na začátku filmu přijde při bombardování o svoji maminku a po dobrodružných příhodách, za pomocí dobrých lidí se přibližuje k cíli, kterým není nic jiného než tatínkova náruč. Dojímavý příběh nejen dějem, ale především hlavní představitelkou, holčičkou Leničkou ,kterou tak půvabně ztvárnila na še „Anička“ Kaménková. Film měl velký úspěch u diváků, včetně našich, ale kdepak ty loňské sněhy jsou Byl prezentován na různých místních a zahraničních filmových festivalech, a posbíral nejedno prestižní ocenění. A to především zásluhou přirozené a autentické hry Anji Kamenkové. Byla talentované dítě, chytré a s emocionálním vybavením . Věřila svojí Leničce a dokázala usedavě se rozplakat v rámci smutku, který provázel jí představovanou postavu. Za tuto práci na II Mezinárodním filmovém festivalu v Mar del Plata v Argentině Anja získala své první ocenění. Za roli ve filmu " Děvče hledá otce» Anna Kamenková obdržela mnoho návrhů na další filmové role.Její rozumní rodiče měli pocit, že nejdůležitější pro dítě je řádné učení. A tak zůstane v paměti děvčátka Anji vzpomínka na natáčení a slávu kterou jí přinesl výsledek hereckého snažení. Tento pocit přerostl v důvěru, že se k profesi herečky jednou vrátí, protože je to, jak si ve svojí dětské dušičce vytvoří „to“ nejlepší na světě. Pomocnou rukou, je ruka jejího otce, učitele literatury, který Anje vštěpuje lásku k divadlu. Což v jejím případě je úkol snadný. Často bere dceru v hlavním městě na ta nejlepší představení. A když se vrátí z divadla probírají spolu svoje pocity. V teple domova jsou diskuze na tohle téma tak krásné… Zasadí se o to, že malá Anna navštěvuje v Paláci pionýrů kroužek uměleckého přednesu. Tam se jí ujímá Galina Chacrevina, která je skvělou učitelkou a dává perfektní základy pozdějším významným umělcům a filmovým tvůrcům! Poskočme v čase natolik, abychom se dostali do doby, kdy je Anja přijata do Šukinovi divadelní školy.. Tady se ukáže jako velmi talentovaný student. Její diplomová práce a talentové zkoušky dopadnou tak skvěle, že na konci roku 1974 se nové herečce přívětivě otevřou dveře dokonce tří metropolitních divadel. Anna si zvolila divadlo na Maloj Bronnoj, pod režijním vedením Anatolije Efrose. V prvních šesti letech hrála patnáct rolí a dvanáct z nich bylo hlavních. V divadle na Maloj Bronnoj, Kamenková pracovala až do roku 1992. Po osmnácti letech z Divadla na Maloj Bronnoj, odešla naše herečka, na „volnou nohu“. Spolupracuje však úspěšně se "Školou moderního dramatu» ... Od prvních postav ve filmu si Anna Kamenková nastavila opravdu tvrdé podmínky. Její přání je jediné a to, aby každá z jejích rolí, ať již primárně nebo sekundárně ,zůstala v paměti diváků co nejdéle. Jako herečka se zabývá nejen dramatem, ale promítá do postavy svůj charakter a duchovní blízkostí její hrdinky jsou vtahovány do jejího vlastního světa. Její herecký naturel se vždy projevuje silně a nekompromisně. Jednou z nejvýznamnějších rolí Anny Kamenkové v 80 letech byla role pomocné vyšetřovatelky Nechajevové ve filmu "Návštěva u Minotaurs", kde hrála brilantně spolupracovnici vynikajícího herce Sergeje Shakurového v roli Stanislava Pavloviče Tichonova, vrchniho vyšetřovatele. Za hlavní roli v dramatu "Sofia Petrovna» byla herečce udělena cena na XIII. Všesvazovém festivalu televizních filmů v Dušanbe. V 90 letech, Anna Kamenková se ukáže na scéně jen krátce. Mezi vzácná díla patří melodramatu "Dětská témata» a detektivka "Podmíněně odsouzena", uvedené na počátku 90. let, stejně jako roli psycholožky Anny v psychologické melodramatu «Testy pro opravdové muže" (1999). Jak je nechvalným zvykem dneška i Anna Kamenková velmi často dabuje zahraniční filmy. Propůjčila svůj hlas např. Selmě Hayek ve filmu Frída. Snaží se tuhle “práci“ dělat dobře. Co je na ní vcelku sympatické, že se vyhýbá všem těm brazilským a mexickým telenovelám. Takovému hereckému úpadku se zatím vyhýbá. Zatím! Její melodický a strhující hlas herečka propůjčuje mnohdy i svým ruským kolegyním: Irině Alferové, Eleně Jakovlevové, Věře Glagolevové ... V poslední době dává pro film svůj hlas i Eugenii Krjukovové. Vzpomínám si, že tahle manipulace s hlasy byla neblahým zvykem i u nás. Hodně se to dělo někdy v druhé polovině šedesátých let. Co to mělo za smysl jsem nepochopil do dneška. V životě je Anna Kamenková stejně nekompromisní jako bývají hrdinky, které představuje. Dokáže se vyhýbat novinářům, protože ví jaký úpadek zaznamenal ruský tisk. Kamenková nikam nespěchá,věří, že role pro ní vhodné si ji najdou. V tom má pravdu, protože, co vypoví o herečce víc, než role jí vytvářené… Kamenková Anna je manželkou režiséra Anatolije Spivakova. Svého manžela a syna považuje za nejdůležitější posuzovatele své práce.