Janine Darcey

Ještě před druhou světovou válkou měla zamířeno k hvězdné slávě, pak se ale francouzská herečka Janine Darcey musela stejně jako řada jejích vrstevnic smířit s úpadkem kariéry a filmovými postavami ve formátu vedlejších rolí, v různých podobách do její profesní dráhy zasahoval i soukromý život. Narodila se na pařížském předměstí Asnieres-sur-Seine a její vlastní jméno bylo Janine Renée Casaubon, jejím otcem byl průmyslník Eugene Casaubon. Janine studovala v Anglii, po návratu do Francie nastoupila na konzervatoř. Jestliže svým rozhodnutím stát se herečkou rodiče nijak nenadchla, alespoň svým prvním sňatkem zamířila do společensky „vhodných“ kruhů a v roce 1937 se provdala za Pierra Torre z bohaté průmyslnické rodiny. Před kameru ji poprvé přizval režisér Max Ophüls, v jehož filmu NĚŽNÁ NEPŘÍTELKYNĚ (La tendre ennemie, 1936) hrála menší roli sestřenice. Po několika dalších epizodních úlohách si ji vyhlédl Marc Allégret pro jednu z hlavních rolí v úspěšném a dodnes i vysoce hodnoceném filmu VCHOD PRO UMĚLCE (Entrée des artistes, 1938), kde hrála mladou adeptku herectví Isabelle. Za tuto kreaci obdržela prestižní cenu Prix Suzanne Bianchetti udělovanou nadějným mladým herečkám. Velkou roli Sylvie Claytonové, která svou milostnou zápletkou zasahuje do diplomatických jednání, hrála pak v L’Herbierově historickém filmu SRDEČNÁ DOHODA (Entente cordiale, 1939). Hvězdné obsazení pak doplnila v romantické komedii KAVALKÁDA LÁSKY (Cavalcade d’amour, 1939). Za zmínku stojí i dvojí setkání s populárním komikem Fernandelem (ÚŽASNÁ NOC – La merveilleuse nuit, 1940; MALIČKOSTI – Les petits riens, 1941). Krátce před vypuknutím války byla k natáčení přizvána do Londýna, kde natočila dva filmy, hlavní ženskou roli hrála například v Asquithově komedii FRANCOUZSKY SNADNO A RYCHLE (French Without Tears, 1940). V roce 1941 se rozvedla s Pierrem Torre, sama ale dlouho nezůstala, při natáčení filmu MLÁDÍ NA ROZCESTÍ (Le carrefour des enfants perdus, 1944) se seznámila s hercem Serge Reggianim (1922-2004), který se v roce 1945 stal jejím manželem. Ve filmu MLÁDÍ NA ROZCESTÍ jako jediná zastupovala ženské pohlaví a hrála zde sociální pracovnici Andrée. V této době také výjimečně hrála i v divadle a vystupovala například v Théâtre de la Michodiere. Po válce měla hrát velkou roli v životopisném filmu FRANÇOIS VILLON (1945), kvůli těhotenství se ale nabídky vzdala. V témže roce narozený syn Stéphane Reggiani (1945-1980) se později prosadil jako zpěvák a hudební skladatel, později narozená dcera Carine Reggiani (*1951) byla též herečkou. Péče o rodinu ji na několik let vyřadila z provozu, znovu se před kamerou začala objevovat až koncem 40. let, nijak překvapivě se ve filmech setkávala se svým manželem, například v detektivce ZÁHADA ŽLUTÉHO POKOJE (Le mystere de la chambre jaune, 1949), oba hráli (i když každý v jiné epizodě) v povídkovém projektu NÁVRAT DO ŽIVOTA (Retour a la vie, 1949). S Reggianim se Janine Darcey rozvedla v roce 1955, o dva roky později se jejím třetím manželem stal Michel Jacovleff, který se sice vydával za spisovatele, spíše byl ale dobrodruhem a podvodníkem a i díky němu se znovu do útlumu dostala hereččina filmová kariéra. Hrála ve filmu RVAČKA MEZI MUŽI (Du rififi chez les hommes, 1954), později se jako majitelka hotelu objevila ve zdařilé kriminálce SVĚDEK VE MĚSTĚ (Un témoin dans la ville, 1959). Nutno dodat, že manželství s neseriózním Jacovleffem poškodilo její kredit, takže k dalšímu natáčení byla zvána již jen výjimečně, jako starostovu ženu ji diváci mohli vidět po delší přestávce v Cayattově dramatu RIZIKO POVOLÁNÍ (Les risques du métier, 1967). V sedmdesátých letech se Janine Darcey usadila ve vesnici Greolieres v podhůří Alp v jižní Francii, kde si dopřávala život v naprostém soukromí. Příležitostně ale znovu přijímala nabídky k filmování, v menší roli pacientky se objevila v Bunuelově filmu PŘÍZRAK SVOBODY (Le fantôme de la liberté, 1974), jako sekretářku slečnu Lambertovou ji pak diváci mohli vidět v komedii HLAVIČKA (Coup de tete, 1978). Po sebevraždě syna Stéphana (1980) upadla do depresí a několik dalších let nereagovala na další nabídky, ještě počátkem osmdesátých let se nicméně objevila v několika televizních seriálech. Touha po soukromí a vzdálenost trvalého bydliště od Paříže eliminovaly četnost jejích dalších vstupů do filmových studií na minimum, v 80. a 90. letech se však přesto objevila ještě v několika víceméně epizodních rolích, naposledy hrála menší úlohu v dramatu MENŠÍ DELIKT (Délit mineur, 1994). Tento film měl ale premiéru až po její smrti, Janine Darcey zemřela ve Fontenay-les-Briis nedaleko od Paříže 1. října 1993 ve věku 76 let.