Irena Kwiatkowska

Legenda polského herectví, Irena Kwiatkowska, se narodila 17. září 1912 ve Varšavě. Zde také ve věku 23 let vystudovala Państwowy Instytut Sztuki Teatralnej (Národní divadelní Institut umění) a hned poté debutovala na scéně divadélka Cyrulik Warszawski. Až do vypuknutí 2. světové války pak prošla několik dalších varšavských scén, hrála ale i v Poznani, Wilně (dnešní Vilnius) či Katowicích. V době německé okupace Polska pracovala v kuchyni a jako členka Armii Krajowej se aktivně účastnila Varšavského povstání. Po osvobezení země odjela do Krakowa, kde se stala hvězdou tamního kabaretu Siedem Kotów. Roku 1948 se ale vrátila zpátky do Varšavy, kde účinkovala v divadle Syrena a v kabaretu Dudek. Diváci ji milovali zejména pro její surrealistické výstupy a vtipné monology, stejně jako svérázné interpretace písniček. Posledních 20 let své divadelní tvorby pak strávila na jevišti Nového divadla. Téměř 65 let spolupracovala Irena Kwiatkowska i s Polským rozhlasem a za tuto svoji dlouholetou a úspěšnou práci byla několikrát oceněna Zlatým a Diamantovým mikrofonem, jakož i prestižní cenou Wielki Splendor. Věnovala se tu převážně tvrbě rozhlasových programů pro děti, ale proslula i jako moderátorka velmi oblíbených "Podvečerů u mikrofonu". Před filmovou kameru se dostala už roku 1945, a to jako bezejmenná dáma před zrcadlem ve snímku " 2 x 2 = 4". Celkem tato, u nás prakticky neznámá, ale v Polsku velice oblíbená a populární umělkyně, sehrála za svůj život více než stovku divadelních rolí a účinkovala zhruba ve 20 filmech a seriálech. Natáčela i ve vysokém věku - její poslední prací byla ještě roku 2009 malá role v seriálu "Niania" (Chůva). Její doménou byly zejména role komické, s úspěchem se však dokázala zhostit i zcela odlišného žánru. Velkou popularitu jí vynesl i zábavný pořad polské televize "Kabaret starých pánů", v němž se objevila po boku komiků Jeremyho Przybory a Jerzyho Wasowskiého. Kromě několika "Wiktorů", "Zlatých kaczek", "Zlatých masek" a dalších filmových cen, obdržela Irena Kwiatkowska i taková ocenění, jakými jsou: Krzyż Kawalerski Orderu Odrodzenia Polski (1955), Krzyż Oficerski Orderu Odrodzenia Polski (1965), Odznak 1000. výročí polského státu (1967), Čestný odznak Svazu nevidomých (1994), Řád úsměvu (1998), či Zlatá medaile za neobyčejný přínos kultuře - Artis Gloria (2005). Roku 2008 zvítězila v celostátní divácké soutěži o nejlepší komediální herečku století a r. 2009 jí bylo prezidentem republiky uděleno jedno z vysokých polských vyznamenání: Krzyż Komandorski z Gwiazdą Orderu Odrodzenia Polski. Během celého života Irena Kwiatkowska rozdávala nejenom smích a dobrou náladu, ale snažila se finančně pomáhat všude, kde to bylo zapotřebí - anonymně sponzorovala dětské domovy i různé spolky a ústavy zdravotně postižených. Protože ve stáří zůstala úplně sama (přežila nejenom svého manžela, rozhlasového spíkra Boleslawa Kielského, ale i své dvě dcery a dokonce i jediného vnuka), odkázala nakonec veškerý svůj majetek církvi a poslední roky života strávila v domově pro vysloužilé herce ve Skolimowě (část města Konstancin-Jeziorna), nedaleko Varšavy. Oslava jejích 90. narozenin se stala kulturní událostí, která během speciální televizní show oslovila pestrou škálu umělců i prostých diváků. Všichni doufali, že se s oblíbenou herečkou znovu setkají i při oslavě jejího stého výročí, ale k tomu už, bohužel, nedošlo - ačkoliv ještě na podzim slavila své 98. narozeniny v poměrné pohodě, její zdravotní stav se počátkem roku 2011 rapidně zhoršil a před úsvitem 3. března 2011 odešla Irena Kwiatkowska navždy.