Jevgenij Slavinskij

Ruský kameraman a filmový režisér Jevgenij Iosifovič Slavinskij se narodil 24.ledna 1877 a původní profesí byl zdravotník. Po ukončení studií se jako lodní lékař plavil na několika různých lodích carské válečné flotily, až roku 1901 nastoupil službu na ledoborci Jermak. Tím vlastně začala i jeho filmařská dráha, protože si, jako nadšený fotoamatér, vzal s sebou na palubu nejenom fotoaparát, ale i jednu z prababiček dnešních filmových kamer, na kterou zachytil dramatické okamžiky souboje lodě s ledovými krami. Později se usídlil v Revelu (dnešním Tallinu) a začal pracovat jako korespondent moskevského filmového týdeníku. Od roku 1912 působil v Moskvě, kde jako kameraman pracoval v tehdy proslulém a špičkově zařízeném studiu I.N . Jermolajeva. V letech 1919-1920 si jako zdravotník odbyl vojenskou službu v řadách Rudé armády, ale po demobilizaci se opět vrátil na své místo za filmovou kamerou. Kromě Moskvy prošel Jevgenij Slavinskij i filmovými studii v Oděse a Rostově na Donu a výsledkem jeho kamaramanské kariéry je více než 60 krátko- , středně- i dlouhometrážních filmů. Ve své práci se vždy snažil uplatňovat nové a progresivní metody - neobvyklé pohyby kamerou, pohledy shora, noční snímání a podobně. V květnu 1927 při natáčení filmu "Plenniky morja" použil jako první v SSSR podvodní záběry z potápěčského zvonu. Režisérská tvorba Jevgenije Slavinského už tak rozsáhlá není - kromě jeho prvotiny "Den Věnčanija" (Svatební den) z roku 1912 stojí ještě za zmínku krátký snímek "Baryšňa i Chuligan" (1918), kde úzce spolupracoval s básníkem Vl. Majakovským. Téhož roku Slavinskij režíroval ještě dva jiné filmy - " Katastrofa vlasti" a "Symfonia gorja". Krátkometrážními snímky "Dezerteri" (1919) a "Krasnošejka" (1926) je však výčet jeho režijních počinů vyčerpán. Po 2. světové válce pracoval Jevgenij Slavinskij jako kameraman Mosfilmu a věnoval se i výuce na VGIK-u. Roku 1949 obdržel za své celoživotní dílo (a zvláště pak za dokumentární film "Vladimír Iljič Lenin" z předchozího roku) Stalinovu cena prvního stupně. Bohužel už rok poté, 23.září 1950, Jevgenij Slavinskij ve věku 73. let umírá.