Janine Crispin

Půvabná francouzská herečka Janine Crispin do první ligy hvězd sice nepronikla, přesto ve třicátých letech 20. století odehrála řadu velkých filmových rolí, po nepříliš úspěšném pokusu prosadit se i v Hollywoodu se později objevovala hlavně v televizi. Pocházela z Paříže a její vlastní jméno bylo Jeannine Crépin, herectví studovala na pařížské konzervatoři. Ještě před dokončením studií vystupovala v divadle Comédie des Champs-Elysées pod režijním vedením slavného Louise Jouveta (se svým později slavným spolužákem J. P. Aumontem hrála ve hře Profesor angličtiny, 1930). Po dokončení konzervatoře hrála v různých pařížských divadlech, znovu spolupracovala s Louisem Jouvetem, mezitím se začala prosazovat i před filmovou kamerou. S Jeanem Gabinem se setkala ve velké roli studentky Marie v komedii SHORA DOLŮ (Du haut en bas, 1933), velké příležitosti dostala také v několika hudebních filmech (VÁLKA VALČÍKŮ – La guerre des valses, 1933). I před kamerou se znovu sešla s J. P. Aumontem (TARAS BULBA – Tarass Boulba, 1936), za zmínku stojí i jedna z hlavních rolí ve filmu DRUHÁ KANCELÁŘ (Deuxieme bureau, 1935), který se jako jeden z prvních zaměřil na špionážní problematiku. Pozoruhodné kreace předvedla i v sousedství o generaci starších umělců, v tehdejších československých kinech byl uveden film ÚNOS DO PETROHRADU (Nostalgie, 1937), v němž byla dcerou slavného divadelního herce Harryho Baura. V roce 1937 se provdala, jejím manželem se stal novinář Georges Kessel. Ještě v roce 1939 točila Janine Crispin ve Švýcarsku, po začátku války a následné německé okupaci Francie ale nemohla v Evropě zůstat vzhledem k rusko-židovskému původu manžela. Odešli spolu do Spojených států, kde se Janine znovu setkala s J. P. Aumontem a byla svědkem na jeho svatbě s herečkou Marií Montez. V Hollywoodu natočila také tři filmy, až v posledním z nich, VĚRNÁ MILENKA (The Constant Nymp, 1943), dostala větší příležitost, byť jen ve formátu vedlejší role. Po válce se ve vedlejších rolích objevila ve dvou francouzských filmech, k nimž napsal scénář její švagr Joseph Kessel (NEBESKÝ PRAPOR – Bataillon du ciel, 1947; AU GRAND BALCON, 1949). Na přelomu 40. a 50. let se mezitím věnovala hlavně divadlu, nějakou dobu strávila i na jevišti nejslavnějšího francouzského divadla Comédie Française, v roce 1951 v Théâtre de l’Humour hrála královnu Alžbětu v Schillerově dramatu Marie Stuartovna. Po několikaleté přestávce natočila svůj poslední film a sourozeneckou dvojici vytvořila s Danielle Darrieux v adaptaci literární předlohy MILENEC LADY CHATTERLEYOVÉ (L’amant de Lady Chatterley, 1955). Počátkem šedesátých let se vrátila před kameru, ale již jen v televizi, hrála v řadě seriálů, často to bylo v historických kulisách. Úspěšný byl například seriál ZTRACENÉ ILUZE (Illusions perdues, 1966) natočený podle Balzacovy předlohy, později ji zviditelnil historický seriál PROKLETÍ KRÁLOVÉ (Les rois maudits, 1972), kde hrála postavu Éliabel de Cressay. Objevila se i v několika populárních detektivních seriálech, úplně naposledy stála před kamerou opět v historickém kostýmu a menší roli paní de Venel hrála v seriálu MAZARIN (1978). Mezitím ukončila i aktivity v divadle (Turgeněvův Měsíc na venkově v roce 1975). Poté žila v soukromí v centru Paříže a zemřela 16. června 2001 ve věku nedožitých devadesáti let.