Odette Barencey

Stejně jako řada jiných francouzských divadelních hereček, tak i Odette Barencey našla uplatnění před kamerou až s příchodem zvukového filmu a v pokročilém věku pak odehrála přes šedesát vedlejších rolí ve snímcích různých žánrů. O jejím dětství a mládí není prakticky nic známo, víme ale, že se narodila v Paříži a její vlastní jméno byla Manuella Bréant. Jako divadelní herečka se začala prosazovat za první světové války, kromě toho získala určitou popularitu i jako zpěvačka a některé její písně se dočkaly vydání na gramofonových deskách. Před filmovou kamerou stála poprvé v roce 1930, během třicátých let pak točila stále častěji, připomeňme například Duvivierův film PĚT PROKLETÝCH GENTLEMANŮ (Les cinq gentlemen maudits, 1931) nebo adaptaci Maupassantovy předlohy MLÁDENEC PANÍ HUSSONOVÉ (Le rosier de Madame Husson, 1932). Dvakrát ji ke spolupráci přizval významný režisér Raymond Bernard, za války pak několikrát točila s Georgesem Lacombe (BYLO JICH ŠEST – Le dernier des six, 1941; MONTMARTRE NAD SEINOU – Montmartre-sur-Seine, 1941). Zmínku si zaslouží komedie ADRIEN (1943) s populárním Fernandelem v hlavní roli; tady Odette Barencey poprvé hrála domovnici a podobné role pak dostávala v řadě dalších filmů, stejně jako úlohy prodavaček nebo kuchařek. Takové prostorově nevelké úkoly dostávala znovu i od Georgese Lacombe, hrála služku (MARTIN ROUMAGNAC, 1946; LOĎ S BÍLÝM MASEM – Cargaison blanche, 1957) nebo kuchařku (JEJICH POSLEDNÍ NOC – Leur derniere nuit, 1953), mihla se i ve slavných filmech dalších významných režisérů (MILENCI Z MOSTU SAINT-JEAN – Les amants du pont Saint-Jean; 1948; ZLATÁ ČAPKA – Casque d’or, 1952; NANA, 1955). Z jejích posledních výstupů před kamerou připomeňme venkovskou ženu Joséphine v mezinárodně oceněném Villiersově dramatu ŽIVÁ VODA (L’eau vive, 1957), její filmografii uzavírá postava garderobiérky ve filmu MAXIME (1958). Od té doby žila v soukromí, zemřela v Lyonu 4. března 1981 ve věku 87 let.