Isadora Duncan

Slavná tanečnice Isadora Duncan se narodila v San Franciscu dne 26. května roku 1877 do rodiny skotských a irských přistěhovalců. Od dětství snila o herecké kariéře. A milovala tanec. V tanci spatřovala výraz sdělení svých tužeb a přání. Vytvořila svůj zvláštní avantgardní styl tance, prostoupený scénickými prvky, odmítala se podřídit zásadám klasického tance. Tančila oděná do řecké tuniky, bosá a rozpuštěnými vlasy. Před diváky se objevila dokonce v trikotu, což byla ve své době (poč. 20. století) pro ženu věc zcela nemyslitelná! Isadora Duncan bojovala s konvencemi, upjatostí, toužila po volnosti a nespoutanosti duše. V tomto duchu se nesl i celý její život… CESTA DO EVROPY Bohužel v amerických divadle uplatnění pro své netypické taneční umění nenašla. Zkusila tedy své štěstí v Evropě. Zvláštní, že? Spousta Evropanů mířila coby emigranti do Ameriky, Isadora naopak z Ameriky prchala, stejně jako oni – v podpalubí nákladního parníku. Marně však zkoušela štěstí v Londýně. Pak přišla na řadu Paříž – město bohémských umělců. Zde měla štěstí, pařížské publikum si avantgardní tanečnici rázem zamilovalo. Isadora do Paříže přijela roku 1900. Její patronem se stal výtvarník Gordon Craig, který z ní udělal skutečnou tanečnici. Jejich životy se spojily nejen v práci, ale i v soukromí. Brzy však mezi nimi nastaly rozpory a ani narození dcerku jménem Deirdre už nemohlo partnerské soužití zachránit. Isadora se posléze upnula k dalšímu muži – Parisi Singerovi, o deset let staršímu, synovi majitele továrny na šicí stroje Isaaca Singera. Z tohoto vztahu vzešel syn Patrick. Singer požádal Isadoru o ruku, avšak odmítla. Navzdory této skutečnosti se však Singer rozvedl a koupil Isadoře dům v Paříži, kde si ona zařídila taneční studio. Díky svému milionářskému partnerovi poznala Isadora v Paříži mnoho módních salonů a luxusních restaurací. TRAGÉDIE Č. 1 – ZTRÁTA DĚTÍ V roce 1913 postihla Isadoru obrovská tragédie. Její děti měly k dispozici vychovatelku a soukromého řidiče. Společně všichni odjeli na oběd. Při cestě zpět se řidič na nábřeží Seiny srazil s protijedoucím taxíkem. Řidič vystoupil, aby prohlédl škodu, avšak udělal osudovou a neodvratnou chybu – auto zapomněl zabrzdit. Začalo couvat a jeho pádu do řeky již nešlo zabránit. Obě děti přišly o život. Jak to bylo s chůvou, v tom se prameny rozcházejí. Dle jedné informace chůva vystoupila spolu s řidičem a tudíž její život byl zachráněn, dle informace druhé zůstala sedět v autě s dětmi a taktéž se utopila. To však nic nemění na tom, že život nešťastné Isadory byl krutou ránou silně poznamenám. Svou rozervanou duši si odjela léčit do lázní spolu s herečkou Eleonorou Duseovou. Již ve své době existovaly spekulace o lesbickém vztahu obou žen. Isadora po návratu z lázní znovu otěhotněla a doufala, že její život znovu rozjasní narození potomka. Přišel na svět synek, ale prokletí Isadory ještě nebylo u konce. Hošík krátce po narození zemřel. Isadořin život se začal hroutit. Mladá žena opustila Singera a útěchu hledala v práci, mužích a také v touze změnit místo svého působení. Začala ji přitahovat Moskva. OSUDOVÁ LÁSKA Rusko jí učarovalo. Cítila se zde oproštěná od bolesti, kterou prožila ve Francii. Také zde do jejího života vstoupil nový osudový muž, teprve pětadvacetiletý básník Sergej Jesenin. Zrodil se tak bouřlivý vztah naplněný vášní, emocemi i velkou žárlivostí. Isadora se zřejmě poprvé v životě zamilovala natolik, že kývla i na nabídku sňatku. Rok po svém seznámení, v květnu 1922, se vzali. Čtenáři jistě vytane na mysl, že sňatky v květnu předznamenávají blížící se tragédii... TRAGÉDIE Č. 2 – ZTRÁTA MANŽELA Jesenin Isadoru velmi miloval, avšak jeho lásku přebíjela žárlivost. Nešlo jen o žárlivost na druhé muže, ale zejména na Isadořin úspěch. Ona – slavná tanečnice, on – neúspěšný básník a „pouze“ manžel slavné Duncanové. Stále častěji hledal útěchu v alkoholu a bujarých večírcích se svými přáteli. Již rok po svatbě – r. 1923 – se manželé rozcházejí, avšak k rozvodu nedochází. Jesenin se v roce 1925 dopouští bigamie, kdy se ožení s vnučkou spisovatele L. N. Tolstého Sofií Andrejevnou Tolstou. Alkohol a psychické problémy však způsobily své. I přes hospitalizaci na psychiatrické klinice ke zlepšení Jeseninova zdravotního stavu nedojde. Svou smrt zřejmě připravoval hodně dlouho. Dne 27. prosince 1925 uspořádal velkou hostinu pro přátele, dalšího dne byl nalezen mrtev v pokoji leningradského hotelu. O přesné příčině jeho smrti se vedou spekulace. Oficiální verze zní oběšení, avšak různé verze se přiklánějí i politickému podtextu a násilné smrti, kterou prozrazovaly stopy zápasu v Jeseninově bytě. To nic nemění na skutečnosti, že vyhasl jeden mladý život a v životě Isidory došlo tak k další tragédii. Smrt dětí, manžela a neštěstí si svou daň mělo vybrat ještě do třetice... TRAGÉDIE Č. 3 – ISADORA NAVŽDY ODCHÁZÍ Dne 14. září roku 1927 pobývá Isadora v Nice. Vrátila se zpět do Francie a tuto ženu, jejímž prokletím se stali muži, očaroval mladý závodník bugatti. Plna nadšení a touhy usedá k němu do vozu, kolem krku vlaje tanečnici módní rudý šál. Vítr si s ním pohrává během jízdy v otevřeném voze, aby jej dovedl k dokončení poslední tragédi...šál se zamotá pod kola vozu a zlomí tanečnici vaz. Poslední z tragédií života bouřlivé ženy je završena její vlastní smrtí... ZDROJ: Budinský, L: Tragédie slavných, vydal Euromedia Group, Praha, 2006, 1. vyd. Česká verze „Wikipedia“