Palmyre Levasseur

Palmyre Levasseur byla francouzská divadelní a filmová herečka, před kamerou se začala objevovat po příchodu zvukové éry a poté odehrála bezmála stovku vedlejších rolí ve filmech různých žánrů. Narodila se na Štědrý den v roce 1888 v malé vesnici Cuvergnon severovýchodně od Paříže, první zkušenosti s herectvím začala sbírat ještě před první světovou válkou na pódiích pařížských kabaretů a hudebních kaváren. Ke spolupráci s filmem ji poprvé přizval slavný režisér G. W. Pabst, v jehož filmu KAMARÁDI (Kameradschaft, 1931) se ale objevila spíše jen v epizodní roli. Častěji začala hrát až v polovině třicátých let a v letech 1937-1938 točila již několikrát ročně. Objevovala se v průměrných veselohrách a sentimentálních melodramatech, nelze jí ale upřít účast i na umělecky hodnotných počinech ambiciózních tvůrců jako byli Julien Duvivier (DOBRÁ PARTA – La belle équipe, 1936) nebo Viktor Turžanskij (NOSTALGIE, 1937; LEŽ NINY PETROVNY – Le mensonge de Nina Petrovna, 1937). V poměrně velké roli paní Rossignolové vytvořila manželskou dvojici se Saturninem Fabre v dramatu z první světové války RUKOJMÍ (Les otages, 1938) režiséra Raymonda Bernarda. Nutno dodat, že o významu jejích výstupů před kamerou vypovídá popis většiny rolí jako byly domovnice, zákaznice, majitelky obchodů nebo služky. Připomeňme také, že dvakrát točila s českým režisérem Karlem Lamačem (NÁMĚSTÍ CONCORDE – Place de la Concorde, 1939; HNĚV BOHŮ – La colere des dieux, 1946). Na počátku druhé světové války se jedinkrát uplatnila i jako divadelní herečka v historickém dramatu Případ kurýra z Lyonu hraném v roce 1940 v pařížském divadle Théâtre des Célestins. Po druhé světové válce dalšími menšími rolemi obohatila Palmyre Levasseur svou filmografii o další hodnotné tituly (NÁBŘEŽÍ ZLATNÍKŮ – Quai des Orfevres, 1946), připomeňme ale i dobově úspěšné komedie, v nichž hrála například kuchařku (POSTAREJ SE O AMÁLKU – Occupe-toi d’Amélie, 1949), věřitelku (ŽÁDNÁ DOVOLENÁ PRO PANA STAROSTU – Pas de vacances pour Monsieur le maire, 1951), nadále převažovaly komediální role domovnic a služek. Objevovala se ale i v historických nebo životopisných filmech, sluší se připomenout i postavu vrchní dozorkyně v komerčně velmi úspěšném dramatu KLEC DÍVEK (La cage aux filles, 1949). Její filmografii uzavírá dvojitá spolupráce se slavným Jeanem Renoirem, v jehož filmech hrála pradlenu (FRANCOUZSKÝ KANKÁN – French Cancan, 1954) a prodavačku novin (ELENA A MUŽI – Elena et les hommes, 1955), úplně naposledy stála před kamerou opět jako služka v Duhourově adaptaci divadelní hry ŽIVOT VE DVOU (La vie a deux, 1958). Palmyre Levasseur zemřela v Paříži 4. srpna 1963 ve věku 74 let.