Naďa Kotršová

O tom, kde se herečka Naděžda Kotršová narodila, se vedou spory, neboť zatímco některé zdroje uvádí město Opava, jiné mají u jejího narození napsáno Studienka na okresu Malacky. Kotršová se na veřejnosti pohybovala nejenom jako herečka, ale se protože příležitostně věnovala také převodu textů z angličtiny a němčiny do slovenského jazyka, byla překladatelkou. Mimo děl klasiků jakými jsou O. Wilde; G. B. Shaw či J. N. Nestroy přeložila Kotršová také například memoáry M. Dietrich nazvané Berte jen můj život. Naděžda Kotršová po ukončení bratislavské konzervatoře začala účinkovat v různých divadlech od Povážské Bystrice přes Žilinu po Košice, než zakotvila tam, odkud vzešla, kde umělecky působila již v čase středoškolských studií, tedy na bratislavskou činohru Nové scény Národního divadla, a kde poté zůstala celé jedno čtvrtstoletí. Herecký rejstřík N. Kotršové byl široký a zabíral role od hrdinných vlastenek, přes komediální venkovanky až k dramatickým postavám. Zdaleka nejlépe si Kotršová vedla v klasickém divadelním repertoáru, v němž mohla uplatnit svou oduševnělost i atraktivní zjev a tak zářila v Schillerových dramatech jako titulní Marie Stuartovna i coby Alžběta z Valois z jeho Dona Carlose nebo z domácích inscenací například ve figuře Heleny Glory z Čapkova R.U.R. Jinou silnou stránkou hereckého talentu Kotršové na divadelních prknech bylo vyobrazení mikroportrétů nevšedních žen, jak to dokázala v Lilly Belle z Patrickovy komedie Divná paní Savageová; v nastudování postavy Sofie Ingatěvny Turusiny z Ostrovského hry I chytrák se spálí nebo v Šarlotě z Čechovova Višňového sadu. Jednou z posledních scén, na které Kotršová hrála, bylo bratislavské Divadlo Astorka, kde ji bylo možné vidět v roli matky v komorním dramatu E. Antalové Klícka. Naděžda Kotršová se v několika případech postavila i před filmovou či televizní kameru a za její debut lze považovat snímek Hajného žena, který se stal vůbec první inscenací bratislavského televizního studia. Filmovou první větší příležitost si pak Kotršová odbyla v roli Dudekové v Lackově dramatu Výhybka, po níž ji zajímavou nabídku učinil režisér Solan ve své adaptaci původní Wiesovy povídky Slavný pes, když ji obsadil do postavy von Milchové. Kotršová hrála také Pavlu matku v Režuchově psychologickém Dni slunovratu nebo Podmanickou v dodnes oblíbeném Uhrově dramatu Kdybych měl děvče. Mnozí si na Kotršovou vzpomenou také díky Lackově tragikomedii Ctnostný Metoděj, ve které byla Poliakovou; díky psychologickému filmu Výlet do mladosti P. Haspry, v němž si střihla drobnou roli zástupkyně městské rady či díky Párnickému v jeho zatím posledním filmovém nastudování pohádky bří Grimmů Šípková Růženka, v níž byla jednou z dvorních dam. I když se Kotršové poštěstilo některé ze svých divadelních rolí s úspěchem vytvořit znovu před televizním kamerami, jako například v Párnického nastudování Klícky či v případě Strýčka Váni, režírovaným R. Polákem, finální úspěch s konečně velkou celovečerní rolí na ni teprve čekal. Všechny výše zmíněné úlohy k velkému štěstí nás diváků, i samotné Kotršové, zastínila její role babičky, kterou jí přinesla A. Nellis ve své absurdní road - movie nazvané Výlet a díky níž se se stříbrným plátnem důstojně rozloučila. Naděžda Kotršová zemřela ve věku 82 let. Divadlografie – herecká (výběr): ? – Anton Pavlovič Čechov: Strýček Váňa; 1957 – Friedrich Schiller: Marie Stuartovna (Marie Stuartovna); 1958 – Friedrich Schiller: Don Carlos (Alžběta z Valois); Karel Čapek: R.U.R. (Helena Glory); 1961 – Carlo Gozzi: Turandot (Turandot); 1975 – John Patrick: Divná paní Savageová (Lilly Belle); 1983 – Alexander Nikolajevič Ostrovskij: I chytrák se spálí (Sofia Ingatěvna Turusina); 1984 – Anton Pavlovič Čechov: Višňový sad (Šarlota); … zdroj: Daniel Rubeš - Uzavřené osudy