Włodzimierz Nahorny

Další z řady polských jazzových klasiků z přelomu konce padesátých a šedesátých let. Vystudoval klasický nástroj „klarinet“ na škole v Sopotech. V roce 1959 vystupoval s kvartetem ,,Little Four". V roce 1962 se ocitl ve Varšavě, kde vystoupil v roli saxofonisty (Big band Jana Tomaszewskiego). V roce 1967 obdržel cenu z rukou samotného Duka Ellingtona ve Vídni. Jako jeden z prvních jazzových hudebníků začal spolupracovat s muzikanty z druhého břehu, kterou představovala rocková hudba. Stal se členem skupiny Breakout a podílel se na vzniku jejích prvních dvou alb. V roce 1969 vstoupil na pole filmové hudby a pro film „Den očistění“ v režii Jerzygo Passendorfa napsal hudbu. Samotné téma filmu bylo tehdy provokativní - komu mají připadnout zbraně, které byly shozeny do týlu Němců. - Oddílu Zemské armády nebo Rusům, kteří se v roce 1944 na území Polska vyskytovali? Spolupracovat či nespolupracovat, když velení Zemské armády vydalo zákaz jakékoliv kooperace. Na dalších dvou filmech spolupracoval Andrzejem Jerzym Piotrowskim - (,,Symboly na cestě" či film ,,Z oné strany duhy"). Włodzimierz Nahorny pak v průběhu následujícího dvacetiletí složil hudbu k patnácti filmům a divadelním hrám. Předmětem jeho zájmu byla vždy jazzová a vážná hudba - resp. její spojení. Vedle spolupráce s vokální skupinou Novi Singers a hraní na deskách svých kolegů T. Szukalskiego se věnoval především jazzové úpravě děl klasiků - Frederika Chopina, M. Karlowicza, K. Szymanowskiego. Stal se také autorem v oblasti populární hudby. Jako hudebník (klarinet, flétna, saxofon, piano) představuje evropskou jazzovou špičku (I. cena na jazzovém festivalu ve Vídni 1967, cenu ,,Frederik" a v kategorii hudebník roku 2000 a cenu ,,Zlatý Frederik" za rok 2013). Je učitelem na Hudební akademii v Gdaňsku. Jeho diskografie obsahuje okolo dvaceti titulů - především edici ,,Polská fantazie", která počala vycházet po roce 2000.