Leonid Leonov

Leonov Maximovič Leonid se narodil podle starého ruského kalendáře 19.5., podle nového 31.5.1899 v Moskvě. Otec byl básník, autodidakt. Do gymnázia chodil v Moskvě a od roku 1915 již také po vzoru svého otce, psal básně a drobnou prózu. V letech 1920 až 1922 sloužil v Rudé armádě. Jeho literárním debutem byla rozsáhlejší próza Buryga /1922, č. S čerty nejsou žerty/ a Tuatamur /1924/, představovaly vstup nové literární generace, hlásící se k modrením proudům evropské literatury. Mimořádně úspěšným byl i Leonovův první román Barsuki /1924, č. Jezevci/ a Vor /1927, č. Kasař/. Od roku 1926 se představil i jako autor dramat, které jsou mnohdy napsány podle jeho vlastních próz. Pro jisté názorové neshody a zejména novější literární styl, byl poměrně často ohrožen represáliemi, které se mu v mnoha případech vyhnuly na přímluvu Maxima Gorkého u Stalina. Další romány byly inspirovány poznatky získanými na stavbách sovětských pětiletek – Soť /1930, č. Dravá řeka/ a cestě význačného ruského vědce k revoluci - Skutarevskij /1932/. Po roce 1935 se Leonov věnuje výhradně psaní her - Polovčanskije sady /1938, č. Jabloňové sady/ - jako kladný protipól Čechovova dramatu Višňový sad. Uznání dosáhl hrou Našestvije /1942, č. Vpád/ - za níž byl oceněn Stalinovou cenou za rok 1942. Velmi známým je Leonovův román Russkij les /1953/, za nějž získal Leninovu cenu. V roce 1946 až 1958 a v roce 1988 byl poslancem Nejvyššího sovětu. Od roku 1934 byl členem předsednictva Svazu spisovatelů /RSFSR/ Ruské sovětské federativní socialistické republiky. Po roce 1922 žil stále v Moskvě a byl silně věřícím pravoslavným křesťanem. Jeho prozaické i dramatické dílo bylo velmi často poškozeno zásahy cenzury a vynucenými kompromisy. Další méně známé prózy - Doroga na okean /1932, č. Cesta na oceán/, Vzjatije Velikošumska /1944, č. Dobytí Velikošumska/, Jevgenija Ivanovna /1963/ a drama - Lënuška /1943, Ljonuška/, představují jednoznačnou kontinuitu s hlavním literárním dílem Leonova. Z pohledu českého divadelního diváka je poslední z dramat Leonova Zolotaja kareta /1946, č. Zlatý kočár/ hrou poměrně často se objevující v repertoáru českých divadel. Leonid Maximovč Leonov zemřel v Moskvě v roce 1994 ve věku 95 let. Erkul