Solomon Michoels

Solomon Michajlovič Michoels (vlastním jménem Šlojme Michelevič Wowsi) se narodil 16. března 1890 na území dnešního Lotyšska. Pocházel z tradiční, patriarchálně založené židovské rodiny a svojí víře zůstal věrný celý život. Po ukončení základní náboženské školy (chederu) studoval na ruském reálném gymnáziu v Rize a po maturitě se přihlásil na Vyšší obchodní školu v Kyjevě, odkud byl ale pro účast na studentské demonstraci vyloučen. V letech 1915-1918 studoval práva na Petrohradské univerzitě a po říjnové revoluci se zapsal jako posluchač na hereckou přípravku Židovského divadelního studia A. M. Granovského. Na jeviště se dostal hned od příští sezóny a jako řadový herec se s celým souborem v roce 1920 přestěhoval do Moskvy, kde se o pět let později scéna přejmenovala na Státní židovské divadlo (GOSET). Se svým repertoárem, složeným z her židovských autorů, uváděným výhradně v jazyce jidiš, slavilo divadlo velké úspěchy nejenom doma, ale i zahraničí a mladý Michoels tu brzy získal mnoho příležitostí k vybudování skvělé kariéry. V letech 1928-29 se jako jeho člen účastnil velkého turné po západní Evropě a po emigraci původního ředitele, A. M. Granovského, byl pověřen převzetím jeho funkce. Přestože byl Solomon Michoels převážně divadelním hercem (jeho nejoceňovanější rolí je např. Král Lear), neváhal zkusit štěstí i v jiných disciplínách. Vyučoval herectví, režíroval a krátce okusil také práci před filmovou kamerou, před kterou se poprvé postavil r. 1925, kdy v němém snímku "Židovké štěstí" ztvárnil hlavní roli optimistického smolaře Menahema Mendela. Jeho filmová kariéra ale nebyla příliš rozsáhlá: po budovatelsky zaměřeném filmu "Návrat Nathana Beckera" (1932), kde se opět objevil v hlavní roli zedníka Beckera a epizodní roličce diváka v muzikálové komedii "Cirkus" (1936), ji roku 1938 uzavřel snímkem "Rodina Oppengejmových", ve kterém si zahrál lékaře. Solomon Michoels byl 2x ženatý a z prvního manželství měl dvě dcery - Ninu a Natálii. Hodně se zajímal o politiku, kterou se snažil skloubit se svými uměleckými záměry a životními postoji, což ve stalinském SSSR nebylo nic jednoduchého. Poprvé se do hledáčku NKVD dostal už ve 30. letech, kdy mu byly vytýkány přátelské kontakty s oběťmi Stalinových čistek, ale tehdy ještě vyvázl se zdravou kůží. Během Velké vlastenecké války byl spolu s celým ansámblem Židovským divadlem evakuován do Taškentu, kde úzce spolupracoval s uzbeckými umělci. V roce 1942 byl jmenován předsedou Židovského protifašistického výboru a v této funkci od r. roku 1943 cestoval z pověření sovětských úřadů po USA, Kanadě a Velké Británii, kde agitoval o finanční podporu vojenských akcí Sovětského svazu. Výsledkem bylo vybrání prostředků nákup 1000 letadel, 500 tanků, jídla a oblečení pro armádu i civilní obyvatelstvo. Po válce mu sice byla udělena prestižní Stalinova cena II. stupně a medaile za "statečnou práci v době Velké vlastenecké války", ale nad jeho politickými aktivitami se už začínala nebezpečně kalit voda. Přitěžující okolností ale byl i Michoelsovův židovský původ, který herec nijak neskrýval. V celém SSSR opět na Stalinův pokyn vypukly antisemitské represe, které zničily životy mnoha lidí. Také GOSET neunikl zlému osudu - byl uzavřen a nad několika jeho členy, včetně S. Michoelse, byl vynesen tajný ortel smrti. Ten byl nad ním vykonán v noci z 12. na 13. ledna 1948, kdy byl herec v Minsku, kde právě pobýval, zákeřně ubit příslušníky státní policie a jeho bezvládné tělo vhozeno pod nákladní automobil. Oficiálně pak byla Michoelsova smrt označena jako dopravní nehoda a byl mu vystrojen pompézní státní pohřeb. Jeho hrob se nachází na Donském hřbitově v Moskvě.