Marguerite Pierry

Francouzská herečka Marguerite Pierry se k filmu dostala až jako vyzrálá divadelní umělkyně počátkem třicátých let 20. století, na své kinematografické konto pak nastřádala přes sedmdesát filmových rolí, převážně vedlejších. Pocházela z Paříže a její vlastní jméno bylo Marguerite Peter, později zvolila francouzsky znějící modifikaci příjmení. Původně měla být učitelkou, ale již za studií se zároveň vzdělávala ve zpěvu a za katedru se nakonec nikdy nepostavila. Ve dvaceti letech začala vystupovat v kabaretech a hudebních kavárnách, časem se vypracovala v osobitou komediální herečku. To, co jí chybělo ve fyzických půvabech, vyvážila výbornými hereckými výkony a specifickým mluveným projevem. Teprve ve dvacátých letech dostala Marguerite Pierry příležitost vystupovat na prestižnějších divadelních scénách, její doménou ale nadále zůstával komediální žánr převážně francouzských autorů. Jako představitelka komediálních rolí ostatně vstoupila i na stříbrné plátno a počátkem 30. let dostala několik velkých příležitostí. Jejím debutem před kamerou byla hlavní role ve filmové verzi Feydeauovy frašky ON PURGE BÉBÉ (1931) v režii Jeana Renoira, velké role pak hrála v komedii MLÁDENEC PANÍ HUSSONOVÉ (Le rosier de Madame Husson, 1932) nebo v melodramatu ZVONĚNÍ NA POPLACH (La sonnette d’alarme, 1935). Další filmové výstupy Marguerite Pierry se odehrávaly často v průměrných komediích, několikrát točila s režisérem René Pujolem. Za zmínku stojí umělecky hodnotný film PEVNOST MLČENÍ (La citadelle du silence, 1937) režiséra Marcela L’Herbiera, kde se objevila v menší roli bytné. V několika filmech hrála i se svým životním partnerem Marcelem Simonem (1872-1958), pro nějž byla oporou především za druhé světové války, kdy byl jako Žid vystaven nebezpečí perzekuce. Mezitím Marguerite Pierry navázala častější spolupráci s významným divadelníkem a filmovým režisérem Sachou Guitrym, větší příležitost dostala například v jeho filmu BÍLÁ NOC (Donne-moi tes yeux, 1943). I za války rozšiřovala Marguerite Pierry svou filmografii o několik titulů ročně, hrála v komediích, adaptacích osvědčených literárních děl i historických filmech, nevzdávala se ani divadla. Po válce se její jméno objevilo na předních místech filmových plakátů například v případě dramatu ODSOUZENÍ (Les condamnés, 1948), zopakovala si i zkušenost s Mirandovou hrou DÍRA VE ZDI (Le trou dans le mur, 1949), kterou hrála již před lety na jevišti. Znovu spolupracovala také se Sachou Guitrym a v jeho režii vytvořila po letech partnerskou dvojici s Michelem Simonem v komedii ŽIVOT POCTIVÉHO ČLOVĚKA (La vie d’une honnete homme, 1953), menší role odehrála také v několika kostýmních filmech, znovu to bylo pod taktovkou Sachi Guitryho (NAPOLEON – Napoléon, 1955; KDYBY NÁM PAŘÍŽ VYPRÁVĚLA – Si Paris nous était conté, 1955). V padesátých letech hrála v divadle pod režijním vedením Jeana Meyera a pozoruhodné výkony předvedla v několika Molierových hrách na jevišti Théâtre du Palais Royal, například ve hře Lakomec (1960). Po smrti Marcela Simona (1958) začala omezovat své umělecké aktivity, ve filmu hrála naposledy v roce 1961 (SEUL… A CORPS PERDU, premiéra až v roce 1963). Tehdy se naposledy objevila i na jevišti, opět v Molierovi (George Dandin, 1961). Marguerite Pierry zemřela v Paříži 20. ledna 1963 ve věku 75 let.