Jan Flak

Jan Flak, český dokumentární režisér, se narodil 16. srpna 1939 v Ostravě. Je bratrem režiséra Pravoslava Flaka. V roce 1958 absolvoval Střední ekonomickou školu v Ostravě. Po studiu v letech 1960-1961 nastoupil do redakce zábavy pražského studia ČST jako asistent režie. V roce 1962 přešel do ostravského studia ČST, kde se postupně stal jedním z klíčových autorů. V 60. letech byl pomocným režisérem a pak v letech 1970-2002 režisérem. Od roku 2002 pracoval jen jako externista. Dokumenty charakterizuje široký tématický rozptyl, vždy s důrazem na sociální a humanistický rozměr. Nejčastěji je zastoupena zdravotní problematika. Zájem o unikátní chirurgické zákroky ho přivedl k popularizaci možností laserového skalpelu či k připomenutí výročí první transplantace oční rohovky v olomoucké nemocnici. Přesahem k sociální tématice se mu stal svět dětí. Dětská oční léčebna, ústav na sv. Kopečku, kde dětem vracejí nejenom řeč, ale i sebedůvěru, skupinka lidí nezištně pomáhající dětem při výuce řeči po vadách z nemocí hlasového ústrojí. Druhou tématickou skupinou je historie 2. světové války se zaměřením na lidské osudy z oblasti severomoravského regionu. Flak jako první u nás zpracoval téma bolševického zločinu na polských důstojnících v Katyni. Pátral i po životních příbězích našich občanů na Ukrajině, respektive Podkarpatské Rusi. Mezi desítkami dalších dokumentů najdeme filmy bránící přírodní bohatství a zvířata, i oslavující vitalitu, činorodost a tvůrčí přístup k životu. Na většině děl spolupracoval se scénáristy Petrem Amlerem, Milanem Bauerem, Mečislavem Borákem, Rajko Dolečkem, Josefem Velkem a Bohuslavem Žárským, kameramany Robertem Huberem, Jaromírem Králem, Jaromírem Nekudou, Heřmanem Ohnheiserem, Janem Plesníkem, Ivo Popkem, Jiřím Štaudem a Jaromírem Zaoralem. Řada filmů získala ocenění na festivalu AFO, EKofilm, Incheba nebo Agrofilm. Snímek I deset křížků reprezentoval roku 1983 českou dokumentaristiku na festivalu v Paříži.