Marthe Mellot

Marthe Mellot byla ve Francii již koncem 19. století uznávanou divadelní herečkou, o mnoho let později se zapojila i do filmového průmyslu a především po nástupu zvukového filmu odehrála přes padesát vedlejších rolí. Narodila se v nevelkém městě Cosne-Cours-sur-Loire jižně od Paříže, s divadlem začínala počátkem devadesátých let 19. století v Paříži, hlavně ve francouzské moderně hrála v Théâtre Antoine, účinkovala i ve hrách soudobých světových autorů (H. Ibsen), velkou příležitost dostala také jako Ofélie v Shakespearově Hamletovi (Théâtre Sarah Bernhardt, 1899). První zkušenost s filmovou kamerou získala již v roce 1910, kdy hrála v několika krátkých filmech, později se objevila v L’Herbierově adaptaci literární předlohy NEBOŽTÍK MATYÁŠ PASCAL (Feu Mathias Pascal, 1926), kde hrála matku titulního hrdiny (Ivan Mozžuchin). Stejně jako u jiných předních divadelních herců, tak i u Marthe Mellot platilo, že polovina jejího herectví spočívala ve verbálním projevu, proto se významněji prosadila až po příchodu zvukového filmu. Menší herecké příležitosti dostala opět ve filmových zpracováních literárních předloh (PANÍ BOVARYOVÁ – Madame Bovary, 1933; ZABIJÁK – L’assonmoir, 1934). Znovu hrála i matky hlavních hrdinů, například v Tourneurově mozaice z marseillského podsvětí JUSTIN Z MARSEILLE (Justin de Marseille, 1934) byl jejím synem Antonin Berval, ve špionážním filmu MARTHE RICHARD VE SLUŽBÁCH FRANCIE (Marthe Richard au service de la France, 1937) hrála matku tehdy velké hvězdy Edwige Feuillere. Jednu z hlavních rolí královny imaginární země Casinarie hrála v nadčasové společenské satiře René Claira POSLEDNÍ MILIARDÁŘ (Le dernier milliardaire, 1934). Kromě toho ale hrála i podružné party prodavaček, vychovatelek nebo babiček, ve dvou životopisných filmech se objevila také jako matka představená v klášteře (TEREZA MARTINOVÁ – Thérese Martin, 1938; VÉVODKYNĚ DE LANGEAIS – La duchesse de Langeais, 1942). I když v některých obdobích točila Marthe Mellot několikrát ročně, nevzdávala se ani divadla, kromě francouzského klasického i současného repertoáru připomeňme další účast v Shakespearově díle (Romeo a Julie v Théâtre des Mathurins, 1937). Ve stejném roce hrála také v Anouilhově hře Cestující bez zavazadel, později se objevila i v jejím filmové verzi (CESTUJÍCÍ BEZ ZAVAZADEL – Le voyageur sans bagage, 1943). Na divadelním jevišti stála naposledy v roce 1945 ve hře Dům Bernardy Alby. Tehdy také odehrála vedlejší role v několika úspěšných filmech se začínajícím Gérardem Philipem (ZEMĚ BEZ HVĚZD – Le pays sans étoiles, 1945; ĎÁBEL V TĚLE – Le diable au corps, 1946). Paradoxně nejpočetněji je v její filmografii zastoupen rok jejího úmrtí, kdy ji diváci v kinech mohli vidět v sedmi filmech, ve všech případech se ale jednalo již jen o podružné epizody. Připomeňme alespoň první francouzský oscarový titul PAN VINCENT (Monsieur Vincent, 1947) nebo komerčně velmi úspěšnou romantickou komedii ANTOINE A ANTOINETTA (Antoine et Antoinette, 1947). Marthe Mellot zemřela v Paříži 13. srpna 1947 ve věku 77 let. Jejím manželem byl dramatik Louis Alfred Natanson (1873-1932); kromě vlastních aktivit v divadle i díky manželovi pronikla Marthe Mellot do uměleckých kruhů, především z oboru malířství. Několikrát ji portrétoval například švýcarský malíř Félix Vallotton, její další portréty od různých francouzských umělců z přelomu 19. a 20. století zdobí veřejné galerie i soukromé sbírky, její obrazy se dodnes s vysokou vyvolávací cenou objevují v aukčních síních. Co se týče podoby Marthe Mellot zachycené malířským štětcem, dodnes zůstává nejznámější divadelní plakát slavného Henriho Toulouse-Lautreca, který byl – především s ohledem na autorovo jméno – vydražen v roce 2003 v New Yorku za 130.000 dolarů.