Corinne Luchaire

Kariéra francouzské herečky Corinne Luchaire trvala jen pět let, mimo jiné proto, že zemřela velmi mladá, nebyl to ale jediný faktor, který měl vliv na její krátkou hereckou dráhu. Narodila se jako Rosita Christiane Yvette Luchaire v Paříži 11. února 1921, jejím otcem byl novinář a později i politik Jean Luchaire (1901-1946). Manželství rodičů nebylo ukázkové, Jeanova manželka se stala milenkou významného německého politika Gustava Stresemanna a spolu s dcerou žila ve dvacátých letech v Německu. Ve třicátých letech se Corinne vrátila do Francie a v kurzech Raymonda Rouleau začala studovat herectví, mezitím dospěla a mimo jiné díky vlivnému otci nastoupila hereckou dráhu u filmu, souběžně začala hrát i divadlo, účinkovala především ve hrách svého dědečka Juliena Luchaire (1876-1962). Ve filmu debutovala bezejmennou úlohou v komedii KRÁSNÉ DNY (Les beaux jours, 1935), další menší roli dostala ve filmu LE CHANTEUR DE MINUIT (1937), tehdy také přijala umělecké jméno Corinne. Rok 1938 jí přinesl dvě velké herecké příležitosti a sedmnáctiletá dívka se stala nadějnou hvězdou. Zaujala svou kreací ve filmu z prostředí výchovného ústavu VĚZENÍ BEZ MŘÍŽÍ (Prison sans barreaux, 1938), který se v témže roce točil i v anglické verzi (PRISON WITHOUT BARS, 1938). Skutečně velkou roli nevyzrálé dívky Claire, v níž se osudově pozdě probudí mateřské city, hrála ve filmu CONFLIT (1938). Koncem třicátých let se Corinne Luchaire seznámila s německým diplomatem Otto Abetzem (1903-1958). Abetz se již dříve znal s jejím otcem, nyní začal působit ve Francii a mladá herečka se stala jeho milenkou. Abetz se osobně zúčastnil jednání o mnichovské dohodě v září 1938 a Corinne o tom později psala ve své vzpomínkové knize. Abetz byl v roce 1939 z Francie vypovězen, ale po německé okupaci se vrátil a v letech 1940-1944 byl velvyslancem Říše v neokupované části Francie. Mezitím Corinne dále točila, v roce 1939 hrála ve dvou filmech. Ústřední pár vytvořila s Jeanem-Pierrem Aumontem ve válečném dramatu DEZERTÉR (Le déserteur, 1939). Po boku Michela Simona se pak objevila v kriminálce LE DERNIER TOURNANT (1939), což byla zfilmovaná verze slavného románu Pošťák zvoní vždycky dvakrát. V roce 1940 stála Corinne Luchaire před filmovou kamerou naposledy, bylo to v Itálii, kde hrála hlavní roli v dramatu ABBANDONO (1940). V této době již trpěla počínající tuberkulózou, která ji nutila každoročně několik měsíců trávit v sanatoriu a to mělo také vliv na ukončení její kariéry v devatenácti letech. Osobní život herečky měl nadále spletitý průběh. V rámci okupované Francie se její otec Jean Luchaire dostal do čela novinářských organizací a byl také politickým exponentem kolaborantské vlády ve Vichy. Jeho postavení pro Corinne znamenalo život v luxusu a také společensky povinné styky s Němci. Filmování se vyhýbala, nicméně přes neutěšený zdravotní stav střídala večírky i muže. Zároveň ale měla řadu přátel mezi Židy i v odboji, trpěla uměleckým útlumem kolegů z řad herců a její smíšené pocity z doby, v níž žila, vyústily v pokus o sebevraždu. V roce 1941 se Corinne provdala, jejím manželem se stal Guy de Voisins-Laverniere. Jejich manželství ale trvale jen velmi krátce a Corinne později navázala vztah s Wolradem Gerlachem, kapitánem luftwaffe. Z jejich partnerství se v roce 1944 narodila dcera Brigitte, která po matce nesla jméno Luchaire. Po osvobození Francie od nacistické okupace uprchla Corinne spolu s otcem do Německa a později do Itálie. Tady ale byli oba zatčeni a ve Francii uvězněni. Corinne tak stihl osud řady jiných hereček, které se více či méně provinily kolaborací. Masově byla tehdy rozšířena účelová fotografie Corinne v přátelském rozhovoru s německým ministrem propagandy Ribbentropem. Podle jejích vlastních slov se ale sešli jen jednou a velmi krátce, shodou okolností na recepci po sepsání Mnichovské dohody (Francie tehdy byla ještě v přátelských stycích s Německem, takže navíc v tomto případě rozhodně nešlo o kolaboraci). Jean Luchaire byl popraven v březnu 1946, Corinne byla odsouzena k deseti letům ztráty občanských práv (tzv. dégradation nationale), pochopitelně nesměla pracovat ani v kultuře, z vězení byla propuštěna na přímluvu premiéra Pierra Lavala. Zhoršující se zdravotní stav přinutil Corinne k odchodu do soukromí, významně na sebe ale upozornila krátce před smrtí, kdy vydala autobiografickou knihu Ma drole de vie (1949). Corinne Luchaire zemřela následkem tuberkulózy 22. ledna 1950 v nedožitých 29 letech.